dnes je 5.10.2022

Input:

č. 176/2004 Sb. NSS; Řízení před soudem: důvody kasační stížnosti

č. 176/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: důvody kasační stížnosti
k § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního
Důvodu kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., spočívajícího v tom, že správní orgán pro skutkovou podstatu, z níž vycházel, neměl oporu ve spisech, nelze ve věci týkající se dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem přisvědčit, jestliže Česká správa sociálního zabezpečení ve svém rozhodnutí vycházela z posudku podaného posudkovým lékařem příslušné správy sociálního zabezpečení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2003, čj. 5 Ads 15/2003-60)
Věc: Renata G. v Č. proti České správě sociálního zabezpečení o odnětí částečného invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 23. 5. 2002 odňala žalobkyni částečný invalidní důchod s odkazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2002, podle kterého již žalobkyně není částečně invalidní, neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 20%.
K opravnému prostředku žalobkyně (podle tehdy účinných procesních předpisů) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 10. 2002 rozhodnutí žalované potvrdil. Žalobkyně se včas odvolala k Vrchnímu soudu v Praze, který však již do konce roku 2002 o odvolání nerozhodl. Řízení tak bylo ze zákona zastaveno (§ 129 odst. 3 s. ř. s.). Žalobkyně (v textu též „stěžovatelka“) mohla pak podat do 31. 1. 2003 proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, což učinila
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
V kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění po ustanovení advokáta, stěžovatelka uvedla jako její důvod vady řízení před krajským soudem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, tedy důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Konkrétně namítla neúplné a nedostatečné zhodnocení svého zdravotního stavu. Konstatovala, že hodnocení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, provedené na základě zdravotní dokumentace, odkazuje na kapitolu VIII. oddíl B, pol. 3 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a že v rámci tam stanoveného rozpětí byla použita míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 20 %. Ze tří stupňů nemoci dolních cest dýchacích (asthma bronchiale) tak lékaři hodnotí onemocnění stěžovatelky jako lehký stupeň a v tomto rozmezí pak uznávají 20% vyjádřený pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Podle stěžovatelky však nebylo vzato v úvahu, že od roku 1993 trpí epilepsií - absence záchvatů po dobu posledních pěti let je dána trvalým užíváním léků - a dále zátěží představovanou indikovaným ekzémem. Stěžovatelka proto není přesvědčena o objektivitě hodnocení svého zdravotního stavu. Z těchto důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu. Připojenými lékařskými osvědčeními pak dokládala zhoršení svého zdravotního stavu.
Kasační stížnost není důvodná.
Soud I. stupně ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudkového spisu, posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých
Nahrávám...
Nahrávám...