dnes je 2.10.2022

Input:

č. 177/2004 Sb. NSS; Řízení před soudem: potřeba tlumočníka

č. 177/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: potřeba tlumočníka
k § 18 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu
k § 51 soudního řádu správního
Rozhoduje-li soud při splnění podmínek § 51 s. ř. s. o věci samé bez nařízení jednání a potřeba nařízení jednání přitom nevyplynula ani ze spisu, není nutné ustanovovat účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, tlumočníka, nevyšla-li potřeba ustanovení tlumočníka pro řízení před soudem v takovém případě ani jinak najevo (§ 64 s. ř. s. a § 18 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2003, čj. 3 Azs 18/2003-41)
Věc: Dinh Luan N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o poskytnutí azylu, o kasačni stížnosti žalobce.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 7. 2002 byla zamítnuta žalobcova žádost o udělení azylu, a to jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), s uvedením, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení § 91 zákona o azylu. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno 22.7. 2002.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 23. 7. 2002 opravný prostředek (dnes posuzovaný jako žaloba) u Vrchního soudu v Praze; po datu 31. 12. 2002 převzal věc k dokončení Krajský soud v Ústí nad Labem. Tento soud žalobu zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
O podané žalobě (opravném prostředku) rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 11. 8. 2003 tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že ve správním řízení, kterým je také řízení o udělení azylu, je úkolem správního orgánu úplně a přesně zjistit skutečný stav věci a za tím účelem si obstarat potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom správní orgán není vázán jen návrhy účastníků. V řízení o azylu to pak znamená především povinnost správního orgánu zjistit přesně, spolehlivě a hodnověrně všechny subjektivní skutečnosti a důvody, které cizinec uvedl, ty pak posoudit na základě objektivně zjištěné situace v zemi původu cizince z hlediska zákonných ustanovení zákona o azylu; v odůvodnění rozhodnutí je pak povinností správního orgánu uvést skutečnosti, které byly podkladem rozhodnutí, a úvahy, kterými byl veden při hodnocení důkazů a použití právních předpisů. Krajský soud tak dospěl k závěru, že tyto zákonem uložené povinnosti správní orgán splnil, neboť navrhovatel nenamítal žádné konkrétní porušení. Jelikož žalobce uváděl možné komplikace po případném návratu do vlasti, prověřil soud i výrok žalovaného o neexistenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu, a protože žalobce ve správním řízení potvrdil, že si není vědom žádných obav při návratu do vlasti kromě složité ekonomické situace, a nevznesl žádné námitky proti závěru žalovaného, že nepatří do okruhu osob ohrožených skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování, soud výrok o neexistenci překážky vycestování shledal zákonným.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm.
Nahrávám...
Nahrávám...