dnes je 5.10.2022

Input:

č. 183/2004 Sb. NSS; Daňové řízení: doručování žádosti o prominutí daně

č. 183/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: doručování žádosti o prominutí daně
k § 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 322/1993 Sb. a zákona č. 169/1998 Sb. (v textu též „zákon č. 357/1992 Sb.“)
k § 21 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ani jiný právní předpis nestanoví pro odeslání žádosti o prominutí daně z převodu nemovitostí příslušnému finančnímu ředitelství žádný způsob poštovní přepravy (obyčejná zásilka, doporučená zásilka apod.). Pokud se však ani po zhodnocení všech skutečností nepodaří doložit, že byla dodržena zákonná lhůta k podání této žádosti (§ 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí), jde tato skutečnost k tíži účastníka řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, čj. 5 A 122/2001-32)
Věc: Eva K. v D. proti Ministerstvu financí o žádosti za prominutí daně.

Rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 13. 11. 2000 bylo podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) daňového řádu zastaveno řízení ve věci žádosti žalobkyně o prominutí daně z převodu nemovitostí vyměřené platebním výměrem Finančního úřadu v Benátkách nad Jizerou ze dne 10. 3. 1999. Správní orgán vycházel především ze závěru, že právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly dnem 26. 8. 1998. K odstoupení od smlouvy došlo sice ve lhůtě dvou let od tohoto okamžiku, avšak žádost o prominutí daně ze dne 25.9. 2000 byla finančnímu ředitelství doručena až dne 11. 10. 2000, tedy po uplynutí lhůty dvou let uvedené v ustanovení § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.
Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 13. 7. 2001 bylo odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítnuto. Odvolací orgán shodně dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno po lhůtě dvou let dle citovaného zákonného ustanovení. Poukázal i na to, že odvolatelčino tvrzení, že žádost o prominutí daně (ze dne 14. 3. 2000) podala k poštovní přepravě dne 5. 5. 2000, se jeví jako účelové.
Žalobu proti rozhodnutí ministerstva Nejvyšší správní soud (který věc převzal od Vrchního soudu v Praze k dokončení řízení) zamítl.
Z odůvodnění:
Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že zákon sice neukládá k zaslání žádosti určitou formu (formu doporučeného dopisu), ale v případě, že se vyskytnou nejasnosti ohledně podání žádosti, je na odesílateli, aby podání věrohodným způsobem prokázal (např. podacím lístkem). Za zcela nedostačující se jeví důkaz prostřednictvím výpisu z knihy odeslané pošty pro jeho přílišnou obecnost neumožňující přesnější identifikaci podané zásilky. Správní orgán II. stupně poukázal i na to, že žalobkyně zmocnila JUDr. Zdeňka J. k zastupování až dne 18. 9. 2000, přičemž podání, které mělo být předáno k poštovní přepravě již dne 5. 5. 2000, mělo být učiněno prostřednictvím téhož zástupce. Odvolací orgán tedy dospěl k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno o včasnosti předání žádosti neunesla
Žalobkyně v žalobě
Nahrávám...
Nahrávám...