dnes je 8.11.2024

Input:

č. 235/2004 Sb. NSS, Političtí vězni: změna odsuzujícího soudního rozhodnutí

č. 235/2004 Sb. NSS
Političtí vězni: změna odsuzujícího soudního rozhodnutí
Řízení před soudem: vázanost rozhodnutím v trestní věci
k § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“)
k § 52 odst. 2 soudního řádu správního
Podle § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. se pro nárok na jednorázovou dávku počítá jen rozdíl mezi trestem původně uloženým a trestem přiměřeným, který byl stanoven v rehabilitačním řízení. Námitka uplatněná v žádosti o dávku a později ve správní žalobě a spočívající v tom, že se žadatel nedopustil ani obecně trestného činu, za který mu byl přiměřený trest stanoven, je právně irelevantní, nebyl-li tento přiměřený trest pravomocně zrušen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.8.2003, čj. 2 A 1099/2002-OL-17)
Věc:  Stanislav H. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb.

Žalobou napadeným rozhodnutím přiznala žalovaná žalobci nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky (dále jen „odškodnění“) ve výši 60 000 Kč podle zákona č. 261/2001 Sb., a to za dobu od 25. 9. 1960 do 25. 5. 1961, zatímco za dobu od 25. 5. 1960 do 24. 9. 1960 žalobcovu žádost o přiznání odškodnění zamítla
Žalobu (původně opravný prostředek) proti tomuto rozhodnutí podanou Nejvyšší správní soud zamítl.
Z odůvodnění:
Ze správního spisu žalované, který si soud opatřil, vyplývá, že žalobce svou žádost o odškodnění podal u Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntálu v říjnu 2001. Uvedl v ní, že o odškodnění žádá jako politický vězeň, rehabilitovaný podle připojeného usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 8. 1991 podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.
Z tohoto usnesení, a také z připojeného potvrzení bývalého Sboru nápravné výchovy ze dne 8. 12. 1992, je zřejmé, že žalobce byl odsouzen Lidovým soudem v Opavě dne 26. 4. 1960 pro trestný čin poškozování provozu podle § 135 tr. zák. z roku 1950 a trestný čin krádeže podle § 247 téhož zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Rehabilitační soud svým usnesením vyslovil, že trestný čin poškozování provozu podléhá rehabilitaci
Nahrávám...
Nahrávám...