č. 262/2004 Sb. NSS; Horní právo: věcná působnost báňského úřadu
č. 262/2004 Sb. NSS
Horní právo: věcná působnost báňského úřadu
k § 17 odst. 5 a § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě (v textu též „zákon č. 61/1988 Sb.“)
I. Řízení zahájené obvodním báňským úřadem jako orgánem věcně i místně příslušným nemůže podle § 17 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, zastavit Český báňský úřad; z ustanovení § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb. takovou kompetenci dovodit nelze.
II. Úkolem, který je ve smyslu § 38 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, oprávněn převzít Český báňský úřad, je pouze rozhodovací, dozorová nebo povolovací činnost jako celek, tj. činnost, jež je jako celek obsahem věcné působnosti obvodního báňského úřadu vymezené zákonem. Ani jazykovým výkladem pojmu „úkoly báňské správy“ nelze dospět k závěru, že takovým úkolem je i jednotlivý úkon správního úřadu ve správním řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, čj. 6 A 107/2001-148)
Věc: Akciová společnost B. v P. proti Českému báňskému úřadu, za účasti osoby zúčastněné na řízení města K., o zajištění důlního díla
Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 6. 2001 zastavil řízení o zajištění důlního díla vzniklého vyhledáváním a průzkumem výhradního ložiska Au a W rudy v k. ú. K. - štola N. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda Českého báňského úřadu (dále též „Úřad“) zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti oběma rozhodnutím brojil žalobce žalobou u Vrchního soudu v Praze. Předně namítal, že rozhodnutí vydal nepříslušný správní orgán, neboť § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb. nelze v daném případě použít. Žalobce upozorňoval také na další vady řízení a vznášel i námitky věcné.
Žalovaný ve vyjádření mj. nesouhlasil s žalobcovým tvrzením o nepříslušnosti Českého báňského úřadu: ustanovení § 38 odst. 5 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. dle jeho názoru takový postup umožňuje. K žalobě se vyjádřilo i město K. (osoba zúčastněná na řízení). K námitce nepříslušnosti konstatovalo, že se žalobce mylně domnívá, že správní orgán postupoval dle § 38 odst. 5 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. Ze spisu i z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný postupoval podle § 50 správního řádu, tedy rozhodoval z důvodu nečinnosti Obvodního báňského úřadu v Plzni.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k názoru, že žaloba je důvodná.
Z odůvodnění:
Ze spisového materiálu vyplynulo, že dnem 3. 12. 1996 bylo na základě žalobcovy žádosti o povolení hornické činnosti - zajištění důlního díla vzniklého vyhledáváním a průzkumem výhradního ložiska Au a W rudy v k. ú. K. zahájeno u Obvodního báňského úřadu v Plzni řízení podle § 17 zákona č. 61/1988 Sb. Z důvodu neúplné žádosti bylo řízení ve smyslu § 17 odst. 3 cit. zákona dnem 16. 12. 1996 přerušeno, a to až do doby odstranění nedostatků podání. Dne 12. 3. 2001 byl žalobce opětovně vyzván k doplnění chybějících náležitostí, a to do 15. 4. 2001. Vyjádření, kterými žalobce odůvodňoval nemožnost splnění…
