č. 399/2004 Sb. NSS, Územní řízení: dělení pozemku
č. 399/2004 Sb. NSS
Územní řízení: dělení pozemku
k § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
Při rozhodování o rozdělení pozemku podle § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, nelze při zkoumání souladu se závazným územním plánem vycházet ze spekulací o budoucím využití částí pozemku jeho vlastníky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, čj. A 4/2003-53)
Věc: Bytové družstvo L. v P. proti Ministerstvu pro místní rozvoj o dělení pozemku.
Žalovaný dne 4. 6. 2002 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 1. 2. 2002, kterým magistrát zamítl žalobcův návrh na dělení pozemku č. pare. 243, k. ú. K., z důvodu, že navržené dělení pozemku je v rozporu se záměry územního plánu hlavního města Prahy, neboť se jedná o pozemek ležící v čistě obytném území, o zahradu bytového domu, a jeho dělení na menší části využité jako zahrádky není v souladu se stanoveným funkčním využitím.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že se jedná o pozemek nacházející se v území se zvýšenou ochranou zeleně a jeho rozdělení na jednotlivé zahrádky by nezaručilo trvalé plnění požadavku na ochranu zeleně. Navržené dělení také není v souladu s územně plánovací dokumentací, neboť zahrady u obytných domů v území čistě obytném mají jiný charakter než zahrádky a zahrádkové osady, které jsou umísťovány do ploch s takto určeným funkčním využitím. Vhodnost či nevhodnost dělení pozemku z hlediska urbanistického posuzuje stavební úřad. V tomto případě je dělení nevhodné zejména proto, že po rozdělení pozemku by docházelo k oplocování jednotlivých částí, zřizování různých drobných staveb a k nejednotnému uspořádání jednotlivých částí děleného pozemku. Přitom vlastnictví k pozemkům lze v souvislosti s převáděním bytů do vlastnictví jejich uživatelů řešit obdobně jako vlastnictví ke společným částem domu, tj. spoluvlastnickými podíly. Jako nedůvodnou označil odvolací orgán i námitku zásahu do vlastnických práv, neboť územně plánovací dokumentace je podle zákona závazným podkladem pro územní rozhodnutí a nakládání s pozemkem v rozporu s územně plánovací dokumentací by bylo v rozporu i s občanským zákoníkem a Listinou základních práv a svobod.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze; především namítl, že samotné zaměření a rozdělení pozemku nemůže mít vliv na urbanistickou hodnotu dané lokality, neboť charakter ani užití zahrady se tím nemění. Pozemek byl jako zahrada evidován v katastru nemovitostí, jako zahrada byl a i nadále bude užíván. Hodnotná zeleň tedy zůstává zachována a jedná se jen o zajištění právní jistoty dosavadních uživatelů jednotlivých částí zahrady, že se tento stav již nebude měnit. Tvrzení o budoucím oplocování, zřizování drobných staveb a o nejednotném užívání jednotlivých částí děleného pozemku nemá oporu v dosavadním užívání a je zcela účelové. Přitom stavební zákon umožňuje proti takovým snahám v budoucnu zakročit.
Městský soud v Praze věc postoupil Vrchnímu soudu v Praze, který však řízení do konce roku 2002 neskončil (§ 132 s. ř. s.), a proto věc k dokončení řízení…