č. 70/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
č. 70/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
k § 65 soudního řádu správního
Rozhodnutí, kterým byly zrušeny platební výměry vydané ve správním řízení poté, co již za stejné období byla daň vyměřena postupem dle § 46 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a kterým tak byl obnoven stav, kdy výše daňové povinnosti je totožná s tou, kterou žalobce uvedl sám v daňovém přiznání, nezkracuje žalobce na jeho subjektivních právech, neboť tímto rozhodnutím nebyla zakládána., měněna, rušena nebo závazně určena jeho práva nebo povinnosti (§ 65 s. ř. s.).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2003, čj. 6 A 148/2002-77)
Věc: Společnost s ručením omezeným H. v P proti Ministerstvu financí o zrušení dodatečných platebních výměrů.
Žalobce podal za měsíce srpen, září a říjen 1996 daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž uplatnil nadměrný odpočet. Finanční úřad v Dobříši, správce daně žalobce, poté dne 19. 8. 1997 vydal tři dodatečné platební výměry, jimiž žalobci stanovil daňovou povinnost (nadměrný odpočet) za zdaňovací období srpen, září a říjen 1996. Žalobce proti těmto platebním výměrům podal odvolání, o němž rozhodlo dne 11. 2. 1998 Finanční ředitelství v Praze jedním rozhodnutím tak, že odvolání zamítlo a platební výměry změnilo tak, že dále snížilo daňovou povinnost žalobce.
Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 21. 10. 1999 bylo na žádost žalobce podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), povoleno přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 2. 1998. Žalovaný Finančnímu ředitelství v Praze vytkl pochybení při dokazování a dále konstatoval, že v daňovém řízení nebyly dostatečně zjištěny skutečnosti pro správné stanovení daně. Finančnímu ředitelství v Praze bylo uloženo odstranit podstatné vady řízení (založené mj. i nesprávným dvojím vyměřením daňové povinnosti).
Finanční ředitelství v Praze proto dne 2. 2. 2001 vydalo rozhodnutí o přezkoumání svého rozhodnutí ze dne 11. 2. 1998. Aniž však byly odstraňovány vytknuté vady, bylo ve smyslu ustanovení § 55b odst. 1 daňového řádu původní rozhodnutí změněno tak, že předmětné platební výměry vydané Finančním úřadem v Dobříši se ruší.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž opětovně napadá nesprávný procesní postup Finančního úřadu v Dobříši i Finančního ředitelství v Praze. Žalovaný toto odvolání dne 20. 6. 2002 zamítl.
Žalobce pak proti tomuto zamítavému rozhodnutí brojil žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze. Namítal především neplatnost rozhodnutí žalovaného, jakož i neplatnost všech rozhodnutí jemu předcházejících, která byla vydána správními orgány nižších stupňů, a porušení základních zásad daňového řízení. V neposlední řadě namítl též nesprávný procesní postup Finančního ředitelství v Praze, které rozhodovalo jedním rozhodnutím ve věcech několika platebních výměrů.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na to, že předmětem sporu s žalobcem byl způsob nápravy nesprávného postupu správce daně. Tento nesprávný postup však byl již žalovaným odstraněn povolením přezkumného řízení…
