dnes je 9.12.2022

Input:

č. 78/2004 Sb. NSS; Důchodové pojištění: posuzování zdravotního stavu

č. 78/2004 Sb. NSS
Důchodové pojištění: posuzování zdravotního stavu
k § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 1998
k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. ČNR 582/1991 Sb., vyhlášky č. 28/1993 Sb., vyhlášky č. 206/1995 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. (v textu též jen „vyhláška č. 182/1991 Sb.“)
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí vydává na základě hlasování své stanovisko formou posudku, který je výsledkem kolektivního projednání podle zásad uvedených ve vyhlášce č. 182/1991 Sb. Takto formovaný postup posudkové komise nedovoluje, aby soud v rámci dokazování zjišťoval stanoviska jejích jednotlivých členů. Posudek není výsledkem správního řízení, jejž by bylo možno napadnout samostatným opravným prostředkem podle procesních předpisů správních.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2003, čj. 5 Ads 1/2003-111)
Věc: Pavel B. ve V proti žalované České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.

Česká správa sociálního zabezpečení dne 22. 11. 2000 zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a to s poukazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 13. 10. 2000, podle něhož žalobce není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 40 %. Žalobci i nadále náležel částečný invalidní důchod.
Opravnému prostředku žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích nevyhověl a přezkoumávané rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 18. 10. 2001. Vyšel přitom z posudku podaného posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 8. 2001 a z obsahu připojeného posudkového spisu. Žalobce neuspěl ani s odvoláním uplatněným u Vrchního soudu v Praze. Vrchní soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Rozsudek vrchního soudu napadl žalobce dovoláním u Nejvyššího soudu České republiky. V důsledku nabytí účinnosti s. ř. s. bylo dovolání postoupeno Nejvyššímu správnímu soudu, který řízení o něm dokončil v režimu řízení o kasační stížnosti (§ 129odst. 4s. ř. s.).
Žalobce především namítal, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za rozhodující považoval posouzení procesního charakteru posudku vydaného posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v přezkumném soudním řízení: zda jde o důkaz ve smyslu ustanovení § 125 o. s. ř, který přísluší soudu hodnotit ve smyslu § 132 o. s. ř, nebo zda se jedná o pravomocné rozhodnutí vydané ve správním řízení příslušným správním orgánem, z něhož soud vychází ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. Žalobce přitom dospěl k závěru, že vydaný posudek má charakter rozhodnutí správního orgánu, neboť je vydáván ve správním řízení. Tento posudek však neobsahoval poučení o opravném prostředku, což je v rozporu s § 47 odst. 4 spr.
Nahrávám...
Nahrávám...