dnes je 29.3.2024

Input:

č. 244/2004 Sb. NSS; Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost; Azyl: zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné

č. 244/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost
Azyl: zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
k § 12 a § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.
II. Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vylučuje posouzení žádosti podle § 12 téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12.2003, čj. 2 Azs 47/2003-130)
Věc: David B. (Slovenská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.

Ministerstvo vnitra dne 4. 3. 2003 zamítlo podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou a současně mu neudělilo azyl ani podle § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu. Zároveň vyslovilo, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Městský soud v Praze zamítl žalobu proti rozhodnutí správního orgánu kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 24. 3. 2003.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítal, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a že spočívá na nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [ § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.]. Soudu vytýkal, že v rozporu se skutečností považoval za naplněný důvod pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné a nerozhodoval již vůbec podle § 12 zákona o azylu o důvodech žádosti spočívajících v politickém pronásledování.
Ze spisu vyplynulo, že stěžovatel požádal o azyl až poté, co byl zadržen a umístěn do vydávací vazby Městského soudu v Praze ve věznici Praha-Pankrác. Podkladem k tomu byly zatýkací rozkazy ze dne 22. 5. 2002 a 21. 11. 2002 vydané Okresním soudem v Košicích. V České republice se stěžovatel zdržoval již od února r. 2001, avšak Slovensko stále navštěvoval. Svou mateřskou zemi přestal z obav před trestním stíháním navštěvovat v dubnu 2002.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle poslední věty § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Stěžovatel především namítá, že rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a že je tím naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Za rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze považovat zejména rozhodnutí postrádající základní zákonné náležitosti,
Nahrávám...
Nahrávám...