č. 287/2004 Sb. NSS; Řízení před soudem: žalobní legitimace; Rozhodnutí správního orgánu: rozhodnutí o zamítnutí odvolání
č. 287/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: žalobní legitimace
Rozhodnutí správního orgánu: rozhodnutí o zamítnutí odvolání
k § 60 správního řádu
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
Rozhodnutí podle § 60 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.; k podání žaloby je legitimován účastník, jehož odvolání (rozklad) správní orgán zamítl.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, čj. 5 A 14/2002-35)
Prejudikatura: shodně Soudní judikatura ve věcech správních č. 256/1998, č. 747/2001 a č. 761/2001, opačně Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 41/1994 a č. 131/1997.
Věc: Jan F. v P. proti Ministerstvu vnitra o pokutu a propadnutí věci.
Rozhodnutím Policejního prezidia ČR, ředitelství služby správních činností policie ze dne 10. 9. 1999 byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč pro porušení ustanovení § 6 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zároveň bylo pro porušení § 23 odst. 1 citovaného zákona podle § 68 odst. 2 téhož zákona vysloveno propadnutí věci -samopalu vz. 26 a samopalu UZI.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání (podání ze dne 30. 11. 1999, doručené Policejnímu prezidiu ČR dne 2. 12. 1999).
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2000 bylo vysloveno, že se odvolání jako opožděné zamítá a rozhodnutí správního orgánu policie ze dne 10. 9. 1999 se potvrzuje.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001 bylo citované rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Vrchní soud vyšel z toho, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože nemůže vedle sebe obstát výrok o zamítnutí odvolání jako opožděného a potvrzení rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Novým rozhodnutím ze dne 26. 11. 2001 žalovaný vyslovil, že odvolání ze dne 30. 11. 1999 se jako opožděné zamítá. Žalovaný v tomto rozhodnutí především poukázal na to, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zástupci účastníka řízení doručeno dne 23. 9. 1999, a protože se účastník řízení (ani jeho zástupce) ve lhůtě neodvolali, nabylo právní moci dne 9. 10. 1999. Odvolání bylo podáno až dne 30. 11. 1999, tedy opožděně. Žalovaný dále v odůvodnění uvedl, že opožděné odvolání v souladu s ustanovením § 60 správního řádu přezkoumal i potud, zda neodůvodňuje obnovu řízení nebo změnu či zrušení napadeného rozhodnutí mimo odvolací řízení; k takovému výsledku ale nedospěl.
Žalobu proti tomuto novému rozhodnutí o odvolání, podanou u Vrchního soudu v Praze, zamítl Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení po datu 1. 1. 2003 (§ 132 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Žalobce především namítal, že opožděné nebo nepřípustné odvolání je podnětem sui generis a v případě opožděnosti má být pokládáno za podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Pokud by tak žalovaný učinil, musel by zcela jednoznačně dospět k závěru, že původní správní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem (tak, jak je dovozováno v předchozí části žaloby), a rozhodnutí by musel zrušit.
Nejvyšší správní soud o věci uvážil:
S ohledem na vazbu ustanovení § 60 a § 65 správního…
