dnes je 25.10.2021

Input:

Důležitý důvod pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení soudem

16.9.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.9.14
Důležitý důvod pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení soudem

Mgr. Adriana Kvítková, Mgr. Jakub Hrčka

Účelem ustanovení § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. je ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny.

Přípustnost soudního přezkumu usnesení shromáždění vlastníků je nutné hodnotit podle závažnosti obsahu napadeného usnesení, tedy – řečeno jinak – podle významu záležitosti, o níž bylo rozhodnuto dotčeným usnesením (objektivní přístup).

Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

Otázku navýšení plateb do fondu oprav zásadně nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, ledaže v konkrétním případě jde o extrémní navýšení.”.

V případě výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, byla řešena situace, kdy se vlastník bytové jednotky domáhal, aby soud na jeho návrh rozhodl o neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ”), kterým bylo rozhodnuto o navýšení plateb na odměny členů výboru SVJ ve výši 75 Kč a stanovení měsíční odměny za úklid v domě ve výši 90 Kč. Každý člen SVJ tak podle napadeného usnesení měl navíc platit 155 Kč měsíčně. Tuto měsíční platbu již členové platili v minulosti, byla však součástí příspěvků do fondu oprav a nově se tak tyto platby měly platit zvlášť.

Neplatnosti usnesení se pak vlastník jedné bytové jednotky domáhal proto, že tato záležitost nebyla uvedena v pozvánce na zasedání shromáždění SVJ, tohoto shromáždění se pak účastnili vlastníci disponující 10 935 hlasy z celkových 20 897 hlasů a v neposlední řadě napadené usnesení stanovovalo výše uvedenou platební povinnost i zpětně za období předcházející schůzi shromáždění SVJ.

Soud prvního stupně návrhu vyhověl s odkazem na ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník”), podle kterého se může přehlasovaný vlastník domáhat vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ, je-li pro to důležitý důvod. Tento důležitý důvod pak soud prvního stupně spatřoval v okolnosti, že se napadené usnesení svým obsahem dotýkalo majetkové sféry navrhovatele, dále že bylo rozhodnuto o záležitosti, pro jejíž zařazení na program shromáždění SVJ nebyly splněny podmínky (tedy nebyly zahrnuty v pozvánce), a konečně zakládal členům SVJ platební povinnost se zpětnou účinností.

Odvolací soud však rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ zamítl, a to s odůvodněním, že nebyla naplněna podmínka podle ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ, tedy že pro vyslovení neplatnosti nebyl shledán důležitý důvod, jelikož zásah do právního postavení navrhovatele nebyl podstatný, a to z proto, že částka ve výši 155 Kč měsíčně není nijak nepřiměřená a vlastníci ji již v minulosti odsouhlasili, pouze se původně hradila z fondu oprav, a podle napadeného usnesení se měla platit zvlášť.

Podmínka důležitého důvodu

Nejvyšší soud konstatoval, že aplikace ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ má aplikační přednost před obecnou úpravu obsaženou v ustanovení § 258 NOZ. Jinými slovy navrhovatel bude muset vždy prokázat důležitý důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ.

Absence důležitého důvodu

V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důvod navrhovatele za důležitý. Podle Nejvyššího soudu představuje rozhodování o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, a proto lze takový postup připustit pouze v odůvodněných a výjimečných případech.

Důležitý důvod je pak podle Nejvyššího soudu naplněn, když obsah usnesení shromáždění SVJ zasahuje do právního postavení jednotlivých vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

Závěr Nejvyššího soudu

V případě zvýšení měsíčních plateb členů SVJ by se muselo jednat o zvýšení extrémní, aby optikou výše uvedeného byl splněn důležitý důvod pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení.

Zvýšení plateb o 155 Kč měsíčně pak ve zdejších socioekonomických podmínkách představuje zvýšení spíše bagatelní, které nijak zásadně nezasahuje do právního postavení jednotlivých vlastníků jednotek ani do samotné podstaty jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

Text Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelky J. S., zastoupené JUDr. Ondřejem Skalkou, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 365/7, za účasti Společenství vlastníků jednotek Wolkerova 793/30, 794/30A, 795/32 Olomouc – Nová Ulice, se sídlem Olomouc – Nová Ulice, Wolkerova 793/30, IČO: 26800489, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 325/6, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 101/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. května 2016, č. j. 5 Cmo 53/2016-97, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Společenství vlastníků jednotek Wolkerova 793/30, 794/30A, 795/32 Olomouc – Nová Ulice, se sídlem Olomouc – Nová Ulice, Wolkerova 793/30, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400,- Kč k rukám Mgr. Richarda Frommera, advokáta se sídlem Olomouc, Ostružnická 325/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. prosince 2015, č. j. 30 Cm 101/2015-48, vyhověl návrhu a vyslovil (určil), že je neplatné usnesení ze dne 23. dubna 2015, jímž shromáždění Společenství vlastníků jednotek Wolkerova 793/30, 794/30A, 795/32 Olomouc – Nová Ulice (dále jen „Společenství”, „jednotky” a „předmětný dům”, resp. „dům”), rozhodlo „o navýšení výpočtových listů o 155,- Kč (založení dvou nových položek a zrušení položky STA) od 1. července 2014” (dále též jen „napadené usnesení”, resp. „usnesení shromáždění”); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. Navrhovatelka je členkou Společenství a vlastnicí jedné z dvaatřiceti jednotek v domě. Společenství konalo dne 28. dubna 2013 shromáždění vlastníků jednotek, které schválilo navýšení plateb na odměny členů výboru na částku 75,- Kč měsíčně za jednotku a rozhodlo o úklidu v domě určenou osobou za odměnu 3.000,- Kč měsíčně a za příspěvek na čisticí prostředky 500,- Kč ročně s tím, že uvedené částky budou s účinností od 1. května 2013 hrazeny z fondu oprav. Na dalším shromáždění dne 24. dubna 2014 sdělil místopředseda výboru Společenství přítomným vlastníkům, že v důsledku změny právních předpisů nadále nebude možné hradit jako doposud odměny členů výboru a příspěvky na úklid domu z fondu oprav, nýbrž bude nutné odpovídající platby rozpočítat na jednotky, což bude činit 75,- Kč měsíčně na odměny členů výboru a 90,- Kč měsíčně na úklid domu, tj. celkem 170,- Kč měsíčně na jednotku, a to s dovětkem, že vlastníci jednotek, kteří platí zálohu na společnou televizní anténu (STA), si od uvedené částky odečtou 15,- Kč, z čehož vyplývá navýšení plateb na správu domu ve výši 155,- Kč měsíčně na jednotku, přičemž tato změna se odrazí v „opravě” výpočtových listů s účinností od 1. července 2014. Navýšení výpočtových listů o uvedenou částku pak schválilo až shromáždění Společenství dne 23. dubna 2015 přesto, že tato záležitost nebyla uvedena v pozvánce na zasedání shromáždění a že tohoto zasedání se zúčastnili vlastníci jednotek (případně jejich zmocněnci) disponující pouhými 10.935 hlasy z celkových 20.897 hlasů. Příspěvky na správu domu navýšené o 155,- Kč pak s účinností od 1. července 2014 hradí vlastníci třiceti jednotek v domě. Současně zjistil, že podle čl. III bodu 2. písm. f/ a h/ stanov Společenství, účinných v době rozhodování shromáždění (dále jen „Stanovy”), platilo, že do výlučné pravomoci shromáždění vlastníků jednotek náleží rozhodování o výši příspěvků vlastníků jednotek na náklady spojené se správou společných částí domu, popřípadě dalších příspěvků, pokud jsou z rozhodnutí vlastníků vybírány, a dále rovněž stanovení výše odměny členů výboru. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že v posuzované věci jde o návrh na vyslovení (určení) neplatnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). Zdůraznil, že návrh na zahájení řízení byl podán včas (ve lhůtě tří měsíců od konání shromáždění), osobou k tomu aktivně věcně legitimovanou (členkou Společenství) a pro to, aby napadené usnesení přezkoumal soud, je též dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., neboť podle jeho názoru usnesení shromáždění se svým obsahem dotýká majetkové sféry navrhovatelky. Na uvedený důležitý důvod však usoudil i z toho, že shromáždění rozhodlo o předložené záležitosti přesto, že nebyly splněny podmínky pro její dodatečné zařazení na pořad zasedání (§ 253 odst. 3 ve spojení s § 1221 o. z.), a že napadené usnesení zakládalo členům Společenství platební povinnost se zpětnou účinností. Z týchž příčin nakonec usoudil též na neplatnost usnesení shromáždění, neboť rozhodnutí o záležitosti, jež nebyla řádně zařazena na pořad zasedání shromáždění, považoval za závažné porušení zákona, přičemž zpětná účinnost napadeného usnesení se podle něj dokonce příčí ústavnímu pořádku. Za tohoto stavu návrhu na zahájení řízení vyhověl.

K odvolání Společenství Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 3. května 2016, č. j. 5 Cmo 53/2016-97, citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zahájení řízení zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Po částečném zopakování a doplnění dokazování v odvolacím řízení vzal rovněž za zjištěno, že shromáždění dne 23. dubna 2015 se zúčastnila zmocněnkyně navrhovatelky, jež za ni hlasovala proti přijetí napadeného usnesení. Jinak se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné (byť zčásti z jiných důvodů) pokládal rovněž právní názory o včasnosti návrhu na zahájení řízení a aktivní věcné legitimaci navrhovatelky. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že pro přezkoumání napadeného usnesení není dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. V této souvislosti předně zdůraznil, že uvedené slovní spojení nelze zaměňovat s termínem „důležitá záležitost”, jenž byl užit v dosavadních právních předpisech, konkrétně v ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „zákon o vlastnictví bytů”). Uvedl, že z důvodu zachování právní jistoty lze mít i nadále za to, že předmětem soudního přezkumu mohou být pouze rozhodnutí shromáždění, která mají za následek vznik, změnu či zánik podstatných práv a povinností. Od účinnosti nové právní úpravy, tj. od 1. ledna 2014, však již nepostačí, že jde o důležitou záležitost z hlediska závažnosti obsahu napadeného usnesení (objektivní stránka věci), nýbrž musí existovat též důležitý důvod pro podání návrhu na přezkum takového usnesení (subjektivní stránka věci). Dodal, že „důležitost důvodu” je přitom nutné vztáhnout jak k osobě navrhovatele, tak i k ostatním vlastníkům jednotek a ke společenství samotnému. Vycházeje z uvedených závěrů konstatoval, že napadeným usnesením bylo sice zasaženo do právního postavení navrhovatelky (bylo jím rozhodnuto o záležitosti, která se dotýká jejích majetkových poměrů), avšak nešlo o zásah podstatný. V tomto směru poukázal zejména na skutečnost, že výši odměn členů výboru a příspěvků na úklid domu schválilo již shromáždění Společenství dne 28. dubna 2013, přičemž o tom, že tyto položky nadále nebude možné hradit z fondu oprav, byli vlastníci jednotek informováni předem na zasedání shromáždění dne 24. dubna 2014. Vlastníci třiceti (z celkových dvaatřiceti) jednotek pak s účinností od 1. července 2014 platí příspěvek na správu domu navýšený o 155,- Kč bez ohledu na to, že této změně nepředcházelo odpovídající rozhodnutí vrcholného orgánu Společenství. Z toho usoudil, že s daným navýšením „fakticky” souhlasila naprostá většina členů Společenství od samého počátku, což bylo dodatečně „potvrzeno” napadeným usnesením. Současně shledal, že částka 155,- Kč měsíčně na odměny členů výboru a na úklid domu není „nijak nepřiměřená”. Za této situace vyhovující usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zahájení řízení zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen „o. s. .ř.”). V dovolání předně namítla, že dotčené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se v něm nevypořádal se všemi argumenty, které uplatnila v průběhu odvolacího řízení, zejména pak ve svém vyjádření k odvolání, které proti usnesení soudu prvního stupně podalo Společenství. Z toho dovozovala, že rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje zásadní nedostatky (vady), v jejichž důsledku bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poté vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) její návrh na zahájení řízení nesprávně podřadil pod ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. Podle jejího názoru totiž návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním ve skutečnosti podléhá právní úpravě obsažené v § 258 a násl. o. z. (§ 1221 o. z.), které se v něm ostatně výslovně dovolávala. Měla tudíž za to, že možnosti přezkoumání platnosti napadeného usnesení nelze klást na překážku omezení nastavená v § 1209 odst. 1 o. z., jak to nesprávně učinily soudy nižších stupňů. Na podporu uvedeného stanoviska dodala, že přezkum rozhodnutí shromáždění vlastníků podle ustanovení § 258 a násl. o. z., v nichž jsou zakotvena mírnější omezení, připouští i důvodová zpráva k § 1221 o. z., přičemž stejný názor je zaujímán též v odborné literatuře (v této souvislosti se odvolávala na publikace Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva /§ 976–1474/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s. /dále jen „Komentář”/, a Novotný, M., Horák, T., Holejšovský, J., Oehm, J.: Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016., 413 s.). Podotkla, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda právo obrátit se na soud s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním podléhá omezením nastaveným v § 1209 odst. 1 o. z., jak uvažovaly soudy nižších stupňů. Pro případ kladné odpovědi na předestřenou otázku vyslovila názor, že slovní spojení „důležitý důvod”, užité v citovaném ustanovení, nelze vykládat a aplikovat způsobem, jaký použil odvolací soud. V této souvislosti zdůraznila, že existenci důležitého důvodu pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je třeba v konkrétním případě posuzovat především „z hlediska závažnosti pochybení orgánů společenství”, resp. „z hlediska závažnosti zásahu do práv vlastníků jednotek”. Podle jejího mínění však odvolací soud naznačeným způsobem nepostupoval. Jinak by totiž musel shledat existenci důležitého důvodu pro přezkoumání usnesení shromáždění již v okolnostech, v nichž spatřovala rozpor dotčeného usnesení se zákonem a Stanovami („rozhodování o otázce nezařazené na pořad zasedání shromáždění” a „přijetí usnesení… se zpětnou účinností”), neboť právě tímto – podstatným – porušením zákona a Stanov bylo „významně zasaženo do práv a právního postavení vlastníků jednotek” (zde poukázala rovněž na celkovou výši částky, kterou získalo Společenství od vlastníků jednotek na základě napadeného usnesení). Vzhledem k tomu zastávala stanovisko, že v poměrech souzené věci je dán důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení (§ 1209 odst. 1 o. z.), a dodala, že při vymezení jeho obsahu lze v některých dílčích aspektech vycházet z dosavadní soudní praxe. Zde se dovolávala rozsudku Nejvyššího soudu z 23. února 2012, sp. zn. „99 Cdo 3399/2010” (správně zřejmě 29 Cdo 3399/2010), s konstatováním, že odvolací soud se při právním posouzení věci od uvedeného rozsudku odchýlil. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně se potvrzuje, eventuálně aby ho zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Společenství se ve vyjádření k dovolání ztotožnilo s názorem, že není dán důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení, a vyjádřilo přesvědčení, že při výkladu slovního spojení „důležitý důvod” lze nadále vycházet (přinejmenším „analogicky”) z definice pojmu „důležitá záležitost”, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů (v této souvislosti odkázalo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, 29 Cdo 3399/2010, a 26 Cdo 5363/2014). Dále rovněž vyvracelo správnost použitých dovolacích námitek a navrhlo, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání navrhovatelky (dovolatelky) bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly (zejména v poměrech právní úpravy obsažené v o. z.) vyřešeny. Jde především o otázku, zda uplatněný

Nahrávám...
Nahrávám...