dostupný obsah
Dotaz:
1) V SVJ již není předmětem daně pojistné plnění, ale stalo se, že přijaté pojistné plnění převýšilo náklady na odstranění škody, SVJ nemusí zdanit tento výnos? Nebo se bude se jednat o výnos jednotlivců?
2) SVJ dostává každý měsíc od banky bonus cituji: „za vedení účtu/balíček“ v hodnotě 43 Kč. Banka vrací zpět SVJ 25 % z poplatku za vedení bankovního účtu. Jak na tento příjem pohlížet? Lze zaúčtovat tento příjem jako ponížení bankovních poplatků (sleva na poplatcích), nebo musí SVJ tento příjem zahrnout do základu daně z příjmů?
Odpověď:
1)
Zákonem č. 170/2017 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2017 novelizován ZDP. Většina změn, které přinesl, se uplatní ve zdaňovacím období započatém od uvedeného data. Pro valnou většinu SVJ to znamená, že změnu ZDP, kterou bylo doplněno ustanovení § 18 odst. 2 o nové písm. f), uplatní až ve zdaňovacím období 2018 (zdaňovacím obdobím SVJ je zpravidla kalendářní rok).
Po novele ZDP jsou z předmětu daně SVJ vedle dotací, příspěvků vlastníků jednotek na správu domu a pozemku a úhrad za plnění spojená s užíváním bytů a nebytových prostor nově vyloučeny i příjmy z pojistného plnění z pojištění domu sjednaného společenstvím vlastníků jednotek.
Pojistné plnění z pojistných smluv sjednaných společenstvím vlastníků jednotek týkající se společných částí je podle prováděcího předpisu k občanskému zákoníku příjmem společenství (§ 16 odst. 1 písm. f) nařízení vlády č. 366/2013 Sb.). To respektuji i v odpovědi na váš dotaz, i když jsem si vědoma toho, že podle některých názorů je pojistné plnění považováno nikoliv za příjem SVJ, ale příjem jednotlivých vlastníků jednotek.
Na vyloučení pojistného plnění z předmětu daně nemá vliv ani jeho výše, ani výše nákladů na odstranění škody, či dokonce neexistence takových nákladů v případě, kdy škoda byla např. odstraněna svépomocí členů SVJ.
Z titulu pojistného plnění nemusí SVJ podávat přiznání k dani z příjmů, protože se na něho vztahuje výjimka z této povinnosti (§ 38mb písm. b) ZDP): daňové přiznání není SVJ povinno podat, má-li pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, které jsou od daně osvobozené, anebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou. Pokud by SVJ daňové přiznání podávalo kvůli jinému příjmu, uvedlo by pojistné plnění na ř. 100 (příjmy, které nejsou předmětem daně) a náklady na odstranění škody na ř. 40 (daňově neuznatelné náklady).
2)
Pokud se týká bonusů poskytovaných bankou, při jejich účtování by se mělo vycházet z konkrétních smluvních podmínek. Dodavatelé zboží a poskytovatelé služeb obecně poskytují svým zákazníkům různé výhody, aby je získali a udrželi si je. Přitom ale chybí vymezení, co je sleva, bonus, skonto apod. A není ani jednoznačně stanoveno, jak mají být tyto benefity účtovány. Bonus bývá zpravidla chápán jako příslib finanční výhody, jejíž poskytnutí je vázáno až na splnění dohodnutých podmínek (např. odběr určitého množství zboží či objemu služeb), a bývá tedy poskytován většinou s časovým zpožděním. To ho odlišuje od slevy, která je zpravidla poskytována současně s dodávkou zboží, resp. služeb, a podmínky jejího poskytnutí jsou obvykle uvedeny v ceníku. Zatímco bonus bývá na straně poskytovatele účtován do nákladů a u příjemce do výnosů, sleva by měla být u poskytovatele součástí tržeb – snižuje jeho výnosy (ČÚS č. 019 bod 4.1.1.) a u příjemce představuje snížení ceny.
Vzhledem k výše uvedenému se přikláním k tomu, že v daném případě jde o poskytnutí slevy z bankou poskytované služby (přestože ve smlouvě jako sleva zřejmě označena není). SVJ zaúčtuje slevu snížením nákladů na bankovní služby a nevznikne mu zdanitelný příjem, kvůli kterému by muselo podat přiznání k dani z příjmů.
Ale ani v případě, kdy by byl bonus zaúčtován do výnosů a SVJ by muselo podat daňové přiznání, by z tohoto příjmů daň odvedena nebyla: s využitím ustanovení § 23 odst. 4 písm. písm. e) ZDP by byl příjem v podobě finančního bonusu při stanovení základu daně odečten od výsledku hospodaření, a to až do výše daňově neuznatelných nákladů, se kterými tento příjem přímo souvisí, tj. nákladů na vedení bankovního účtu – tyto náklady jsou jako náklady na dosažení příjmů, které nejsou předmětem daně, daňově neúčinné (§ 25 odst. 1 písm. i) ZDP).
