dnes je 2.7.2022

Input:

Nález 1/1996 SbNU, sv. 5, K rozhodování soudu bez jednání podle § 250f občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 1

IV. ÚS 98/94

K rozhodování soudu bez jednání podle § 250f občanského soudního řádu

Ustanovení § 250f občanského soudního řádu připouští, že soud může rozhodnout o žalobě bez jednání v jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde-li výhradně o posouzení právní otázky.

Z dikce zákona jednoznačně vyplývá, že musí být splněny obě podmínky zároveň, což je důležité zejména proto, že citované ustanovení o.s.ř. výrazně prolamuje jednu ze základních zásad občanského soudního řízení, a to zásadu bezprostřednosti, ústnosti a veřejnosti soudního procesu, která je obsažena i v Listině základních práv a svobod. Ve svém rozsudku odůvodnil Městský soud v Praze uvedený postup podle § 250f o.s.ř. pouze tím, že se jedná o posouzení otázky právní. V předmětné věci však v žádném případě nešlo vzhledem k okolnostem a možným právním následkům o jednoduchý případ a nebylo též nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, neboť i zjištění policejních orgánů nebyla zcela určitá a jednoznačná. Tím nebyly splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 250f o.s.ř.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 3. ledna 1996 sp. zn. IV. ÚS 98/94 ve věci ústavní stížnosti M.P. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 4. 1994 sp. zn. 28 Ca 77/94, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Policejního prezidia České republiky z 2. 6. 1993 č. j. PPR-75/Spr.-93 zrušujícímu správní akt, na jehož základě byl navrhovatelce vydán občanský průkaz.

I. Výrok

1. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Policejního prezidia České republiky č. j. PPR-75/Spr.-93 se zamítá.

2. Rozsudek Městského soudu v Praze z 19. 4. 1994 sp. zn. 28 Ca 77/94 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. M.P. podala dne 1. 7. 1994 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost na výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatelky na zrušení rozhodnutí Policejního prezidia ČR, kterým byl zrušen správní akt, jímž byl navrhovatelce vydán občanský průkaz. Svoji stížnost podala M.P. na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dle něhož ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Spolu s touto stížností navrhla navrhovatelka zrušení § 3 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, avšak podáním ze dne 22. 5. 1995 vzala tento podnět zpět. Ústavní stížnost obsahovala rovněž žádost, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.

Návrh na zrušení § 3 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, Ústavní soud svým usnesením ze 7. 12. 1995 odmítl jako zjevně neopodstatněný, protože nelze dovodit, že právě jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, o čemž svědčí i

Nahrávám...
Nahrávám...