dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 1/1998 SbNU, sv. 10, K nápadně nevýhodným podmínkám podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb.; K jednoinstančnosti správního soudnictví z hlediska práva na spravedlivý proces a rovnosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 1

I. ÚS 257/96

K nápadně nevýhodným podmínkám podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb.
K jednoinstančnosti správního soudnictví z hlediska práva na spravedlivý proces a rovnosti

1. Pokud jde o uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek - které stěžovatelka spatřuje ve stanovení kupní ceny - lze zajisté vycházet z ustálené judikatury, podle níž byla-li kupní cena v době uzavření kupní smlouvy dohodnuta na základě tehdy platných cenových předpisů, není možné bez dalších úvah usuzovat na neadekvátnost peněžitého plnění ze smlouvy a podle toho na existenci nápadně nevýhodných podmínek.

Nápadně nevýhodné podmínky je nutno posuzovat konkrétně, podle okolností daného případu, a vždy musí znamenat konkrétní nevýhodu oprávněného restituujícího občana ve srovnání s občany jinými.

2. Pokud stěžovatelka namítala porušení svých práv na spravedlivý soud spočívající v tom, že o celém jejím případu rozhodoval výlučně názor jediné soudní instance - čímž se prý dostala do nerovného postavení ve srovnání s právy ostatních občanů - Ústavní soud konstatuje, že řízení ve správním soudnictví je podle platného zákona řízením jednoinstančním bez přípustnosti dalších opravných prostředků. Ostatně nerovnost nelze namítat tam, kde zákon stanoví pro všechny subjekty, jež lze zahrnout pod rozsah konkrétního právního předpisu, stejné podmínky. Ve správním soudnictví soudy přezkoumávají zákonnost rozhodnutí a jsou vázány skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn správním orgánem. Soud je ovšem povinen posoudit (§ 250j odst. 2 občanského soudního řádu), zda zjištění skutkového stavu je dostačující k posouzení věci a zda zjištění skutkového stavu, z něhož vycházelo rozhodnutí správního orgánu, není v rozporu s obsahem spisů.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 6. ledna 1998 sp. zn. I. ÚS 257/96 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V.S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 10. 7. 1996 sp. zn. 10 Ca 220/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o nepřiznání vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 7. 1996 č. j. 10 Ca 220/96-27, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Pelhřimově ze dne 21. 3. 1996 č. j. 1232/91/RZ/Davidová. Tímto rozhodnutím vydaným podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), správní orgán určil, že stěžovatelka není dle pozemkové knihy vlastníkem s t. p. č. 1 s čp. 10 a č. kat. 44, 41/1, 37/2, část 41/1 a část 40, dle KN st. p. 1 s čp. 10, parc. č. 37/2 a 41/1 v k.ú. P. Správní orgán uvedl, že nemovitosti dle KN st. p. 1 s čp. 10, parc. č. 37/2 a 41/1 v k. ú. P. přešly do vlastnictví Zemědělského družstva Č. kupní smlouvou NZ 175/79, N 191/79 ze dne 18. 5. 1979 uzavřenou mezi stěžovatelkou a Zemědělským družstvem Č.

Nahrávám...
Nahrávám...