dnes je 5.10.2022

Input:

Nález 1/2002 SbNU, sv. 25, K postupu soudů při odstraňování vad podání; K poučovací povinnosti soudů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 1

IV. ÚS 592/2000

K postupu soudů při odstraňování vad podání
K poučovací povinnosti soudů

Podmínky přístupu občana k soudu ve správních věcech zákonem stanovené jsou rigidní, přísné, vázány lhůtou a stojí na principu koncentrace řízení, tomu však odpovídá povinnost obecných soudů při poskytování ochrany právům vyvarovat se o to více zřejmých formalismů, jimiž dochází k nedůvodnému odmítání práva.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 7. ledna 2002 sp. zn. IV. ÚS 592/2000 ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. J. L., 2) J. R. a 3) V. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 6. 2000 sp. zn. 22 Ca 160/2000, kterým byl odmítnut opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Třebíči, okresního pozemkového úřadu, z 9. 2. 1996 č. j. POZ 111/5189/92-Du/P1/Ko, jímž bylo mimo jiné určeno vlastnické právo Ing. J. D. k nemovitostem.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 22 Ca 160/2000 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, splňující formální podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1 a 2; § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], se stěžovatelé, s odvoláním na porušení svých ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 11 odst. 1, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým byl podle § 250p zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy platném znění, (dále jen „o. s. ř.“) odmítnut opravný prostředek, směřující do rozhodnutí Okresního úřadu v Třebíči, okresního pozemkového úřadu, ze dne 9. 2. 1996 č. j. POZ 111/5189/92-Du/P1/Ko, jímž bylo mimo jiné určeno vlastnické právo Ing. J. D. k nemovitostem v uvedeném rozhodnutí blíže označeným. Opravný prostředek byl ve vztahu ke stěžovatelům odmítnut z toho důvodu, že ti poté, co krajský soud neakceptoval plné moci k právnímu zastupování udělené Mgr. K. L., ani po písemné výzvě nepředložili řádné plné moci opravňující ho k podání opravného prostředku a zastupování v přezkumném řízení podle části páté hlavy třetí o. s. ř.

Stěžovatelé obecnému soudu zejména vytýkají nezohlednění té skutečnosti, kdy stěžovatelky 1) a 2) udělily Mgr. K. L. plné moci v listině nazvané „Informování účastníků řízení o přiznání vlastnictví k nemovitostem“, v níž je výslovně uvedeno, že „udělují plnou moc pro zastupování ve shora uvedené věci“ (sc. „jako účastníci řízení z titulu zdědění nároku na vydání nemovitostí v k. ú. L., a to nemovitostí uvedených ve výrokové části nepravomocného rozhodnutí OÚ Třebíč č. j. POZ 111/5189/92-Du/P1/Ko ze dne 9. 2. 1997“; správně zde mělo být uvedeno 9. 2. 1996, což ovšem nebylo v daném případě neakceptování plné moci důvodem zmíněné výzvy). Věc je, jak uvádějí v odůvodnění ústavní stížnosti, zcela jasně označena ve výrokové části rozhodnutí Okresního úřadu v Třebíči. Stěžovatel 3) udělil obsahově shodnou plnou moc, opravňující Mgr. K. L. k jeho zastupování ve věci po J. R., kdy se (slovy této plné moci) „jedná o přiznání

Nahrávám...
Nahrávám...