dnes je 2.7.2022

Input:

Nález 11/2000 SbNU, sv. 17, K náležitostem žaloby ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 11

IV. ÚS 406/99

K náležitostem žaloby ve správním soudnictví

Nepřiměřeně přísný výklad náležitostí správní žaloby dle § 249 odst. 2 občanského soudního řádu porušuje čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho i právo na soudní ochranu proti rozhodnutím orgánů veřejné správy dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 24. ledna 2000 sp. zn. IV. ÚS 406/99 ve věci ústavní stížnosti společnosti CDZ, a.s., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 4. 6. 1999 sp. zn. 22 Ca 338/98, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství v Olomouci z 27. 5. 1999 č. j. 10-2966-431/98, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti platebnímu výměru Celního úřadu v Prostějově z 21. 4. 1998 č. j. 201/98-PV, kterým byl stěžovatelce jako solidárnímu ručiteli vyměřen celní dluh.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 1999 č. j. 22 Ca 338/98-23 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Dne 20. 8. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud podle § 87 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), správně podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona, nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 1999 č. j. 22 Ca 338/98-23, včetně rozhodnutí mu předcházejících, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství v Olomouci ze dne 27. 5. 1999 č. j. 10-2966-431/98, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti platebnímu výměru Celního úřadu v Prostějově ze dne 21. 4. 1998 č. j. 201/98-PV, kterým byl stěžovatelce jako solidárnímu ručiteli vyměřen celní dluh ve výši 16 149 035 Kč. Řízení bylo zastaveno s odůvodněním, že stěžovatelčina žaloba i po nařízení odstranění vad nadále vykazuje nedostatečná tvrzení žalobce, která ustanovení a jakých právních předpisů byla správními orgány porušena.

Stěžovatelka je přesvědčena, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a základní právo na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v čl. 36 odst. 2 Listiny. Důvod namítaného porušení spatřuje v nesprávném výkladu § 249 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) upravujícího náležitosti žaloby, jak byl v dané věci proveden Krajským soudem v Ostravě, podle něhož zákonný požadavek „uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu“, obsažený v citovaném ustanovení o. s. ř., znamená v jednotlivém případě vždy povinnost žalobce v odůvodnění žaloby přímo odkázat na konkrétní ustanovení právních předpisů hmotného nebo procesního práva. Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že postačí, když z důvodů žaloby je zřejmé, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu a že tomuto požadavku vyhověla. Dle jejího názoru z celého kontextu žaloby bylo zřejmé, že má na

Nahrávám...
Nahrávám...