dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 110/2004 SbNU, sv. 34, K počítání času podle občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 110

II. ÚS 540/03

K počítání času podle občanského soudního řádu

Odmítnutí dovolání soudem v důsledku nesprávného posouzení lhůty stanovené v § 57 občanského soudního řádu znamená zabránění v uplatňování práva a porušení principů spravedlivého procesu zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Jiřího Nykodýma a JUDr. Stanislava Balíka - ze dne 5. srpna 2004 sp. zn. II. ÚS 540/03 ve věci ústavní stížnosti E. H. a spol. proti usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1449/2003 o odmítnutí dovolání stěžovatelů a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 1. 2003 sp. zn. 25 Co 6/2003 a usnesení Okresního soudu v Jičíně z 10. 9. 2002 sp. zn. 5 C 3/2001 ohledně uzavření dohody o vydání věci.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003 č. j. 28 Cdo 1449/2003-276 se pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušuje.

II. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelé domáhají zrušení shora citovaných usnesení obecných soudů ve věci uzavření dohody o vydání věci. Tvrdí, že těmito pravomocnými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva vyplývající z čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a z čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Stěžovatelé zároveň požádali, aby Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) odložil vykonatelnost výroku II. napadeného usnesení Okresního soudu v Jičíně ukládajícího jim společně a nerozdílně nahradit žalovanému městu S. náklady řízení částkou 5 029,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť dle jejich názoru nemělo být účastníkem řízení, neboť není vlastníkem předmětné věci. Stěžovatelé dále požadují, aby Ústavní soud rozhodl, že se uznává oprávněnost jejich nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 3 miliony Kč způsobené nezákonnými rozhodnutími zúčastněných soudů, jejich nedůvodným, nesprávným a neúměrně zdlouhavým postupem v řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že dovolací soud nezákonně odmítl jejich dovolání jako podané opožděně, přestože je podali včas. Za poslední den lhůty totiž Nejvyšší soud považoval 20. 4. 2003 a zcela pominul, že v tento den byla Velikonoční neděle. Vzhledem k tomu, že po ní následovalo dne 21. 4. 2003 Velikonoční pondělí, posledním dnem pro podání dovolání byl v souladu s ustanovením § 57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. s. ř.) nejblíže následující pracovní den, tedy úterý 22. 4. 2003. V tento den bylo také dovolání skutečně k soudu doručeno faxovým podáním, které bylo doplněno osobním podáním dne 24. 4. 2003. Kromě toho stěžovatelé poukazují na skutečnost, že jejich základní práva jsou v předmětném řízení, trvajícím více než 10 let, porušována již od jeho počátku, neboť soudy vůbec nepřihlížejí k jejich oprávněným

Nahrávám...
Nahrávám...