dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 111/2004 SbNU, sv. 34, K náhradě nákladů řízení zastaveného po mimosoudním urovnání sporu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 111

II. ÚS 656/02

K náhradě nákladů řízení zastaveného po mimosoudním urovnání sporu

Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod obdobně jako čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod konstruuje základní právo na soudní ochranu skutečných, nikoli hypotetických práv, resp. garantuje každému soudní ochranu před skutečným, nikoli jen teoretickým porušením jeho práv. Pokud ve skutečnosti není mezi stěžovateli a vedlejšími účastníky existující spor, nemohlo dojít k zásahu do práva stěžovatelů na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost není běžným prostředkem nápravy formálních pochybení soudů, která do sféry práv a povinností účastníků prakticky nedopadají.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Jiřího Nykodýma a JUDr. Pavla Rychetského - ze dne 10. srpna 2004 sp. zn. II. ÚS 656/02 ve věci ústavní stížnosti V. J. a S. J. proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 19. 8. 2002 sp. zn. 56 Co 172/2002, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech z 11. 7. 2002 sp. zn. 19 C 138/2002, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žalobců, nyní stěžovatelů, a žalovaných, nyní vedlejších účastníků, o zaplacení částky z titulu dluhu na nájemném a rozhodnuto o nákladech řízení.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhali vydání nálezu, podle něhož se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 56 Co 172/2002 ze dne 19. 8. 2002 (dále jen „napadené usnesení“).

Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 19 C 138/2002-8 ze dne 11. 7. 2002 bylo ve výroku I. zastaveno řízení ve věci žalobců, nyní stěžovatelů, Václava J. a S. J., a žalovaných, nyní vedlejších účastníků, Vladimíra J. a Z. J., o zaplacení částky z titulu dluhu na nájemném. Řízení bylo zastaveno proto, že žalobci vzali návrh zpět, neboť žalovaní ještě před zahájením jednání dlužnou částku zcela uhradili. Ve výroku II. okresní soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni žalobcům nahradit na nákladech řízení částku 10 928 Kč.

Proti výroku II. tohoto usnesení podali žalovaní (vedlejší účastníci) odvolání s návrhem na změnu usnesení soudu prvního stupně v napadené části tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to proto, že již dne 3. 7. 2002, tj. před vydáním prvoinstančního usnesení, tuto částku na nákladech řízení žalobcům (stěžovatelům) uhradili.

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných výrok II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným se povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení neukládá. V odůvodnění konstatoval, že pokud v okamžiku, kdy ve věci rozhodoval soud prvního stupně, již žalovaní požadovanou náhradu nákladů řízení dle výzvy právní zástupkyně žalobcům uhradili, nebylo důvodu žalovaným povinnost, jež jimi byla již dříve dobrovolně splněna, ukládat znovu formou soudního rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé ústavní stížnost. Uvedli,

Nahrávám...
Nahrávám...