Nález 127/1996 SbNU, sv.6, K otázce vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci podle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 127
I. ÚS 167/94
K otázce vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci podle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu
Podmínka § 14 odst. 1 občanského soudního řádu zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže „lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti“. Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. V daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a právní zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou (označení rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek“ a následná soudní dohra) je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba.
Nález
Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 27. listopadu 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 ve věci ústavní stížnosti A. S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 9. 1994 sp. zn. 7 Co 1179/94, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze 3. 3. 1994 sp. zn. 4 C 668/92 ve věci určení přechodu vlastnického práva k nemovitosti.
I. Výrok
Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 9. 1994 č. j. 7 Co 1179/94-114 a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 3. 3. 1994 č. j. 4 C 668/92-87 se zrušují.
II. Odůvodnění
1. Svou ústavní stížností napadá navrhovatelka rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 1179/94 ze dne 28. 9. 1994 vydaný na základě ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě, tj. zák. č. 229/1991 Sb., v platném znění. Navrhovatelka tvrdí, že toto rozhodnutí je z hlediska svého potvrzujícího výroku zásahem do jejího základního práva zakotveného v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tedy do práva vlastnit majetek. Současně je podle navrhovatelky toto rozhodnutí v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášenou pod č. 209/1992 Sb., konkrétně s jejím dodatkovým protokolem, podle něhož má každá osoba právo svůj majetek pokojně užívat. Nikdo také nemůže být svého majetku zbaven, s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
Citované rozhodnutí potvrdilo zamítavý výrok prvostupňového soudu, Okresního soudu v Písku, sp. zn. 4 C 668/92 ze dne 3. 3. 1994. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žaloba navrhovatelky na určení, že na ni ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě přešlo vlastnictví k pozemku v k. ú. P. a to par. č. 976 (zahrada) o výměře 1115 m2.
Právní podstata návrhu spočívá v tom, že dne 5. 12. 1979 byla uzavřena kupní smlouva o prodeji uvedené parcely mezi prodávajícími manžely S. a bývalým MěNV Protivín. Na základě dohod z 18. 6. 1985 o zřízení práva osobního užívání pozemků, registrovaných 28. 8. 1985 poté, co došlo k rozdělení parcely č. 976 na tři části, byly přiděleny tyto…
