dnes je 5.10.2022

Input:

Nález 128/2000 SbNU, sv. 19, K přezkoumávání rozhodnutí orgánů zájmové samosprávy ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 19, nález č. 128

I. ÚS 86/99

K přezkoumávání rozhodnutí orgánů zájmové samosprávy ve správním soudnictví

Pokud Česká lékařská komora rozhodovala o vydání osvědčení o splnění podmínek provozování soukromé lékařské praxe, činila tak v postavení orgánu veřejné správy, jak ho chápe čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, autenticky pak definuje § 244 odst. 2 občanského soudního řádu (orgány zájmové samosprávy..., pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Takové rozhodnutí České lékařské komory má tedy charakter rozhodování ve věcech veřejné správy (delegované státní správy), protože má autoritativní povahu a kladné rozhodnutí je podmínkou sine qua non pro výkon podnikatelské činnosti v daném oboru. Podstatné je i to, že jde-li o „opravný prostředek“, je přípustný také proti negativnímu rozhodnutí České lékařské komory, tj. proti rozhodnutí, kterým je vydání osvědčení odmítnuto (žádost zamítnuta).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 5. září 2000 sp. zn. I. ÚS 86/99 ve věci ústavní stížnosti MUDr. V. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 7. 12. 1998 sp. zn. 29 Ca 90/98, jímž byl odmítnut stěžovatelův opravný prostředek proti rozhodnutí České lékařské komory z 10. 6. 1995, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o vydání osvědčení o splnění podmínek pro provozování soukromé lékařské praxe.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 1998 č. j. 29 Ca 90/98-26 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se obrátil na Českou lékařskou komoru se sídlem v Olomouci prostřednictvím Okresního sdružení lékařů v Brně dne 26. 7. 1993 se žádostí o vydání osvědčení o splnění podmínek provozování soukromé lékařské praxe v oboru gynekologie a porodnictví. Učinil tak v souladu s licenčním řádem (stavovským předpisem České lékařské komory č. 11/92). Příslušný orgán však nesplnil podle uvedeného licenčního řádu a podle zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů, svou povinnost, tedy nerozhodl o žádosti o vydání osvědčení do třiceti dnů ode dne doručení žádosti. Stěžovatel byl proto nucen po několika urgencích podat u Okresního soudu v Olomouci návrh na zahájení řízení o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona č. 220/1991 Sb., proti České lékařské komoře (v řízení o ústavní stížnosti vedlejšímu účastníkovi). Teprve dne 22. 12. 1997 byla stěžovateli doručena písemnost datovaná dnem 4. 11. 1997 a označená jako rozhodnutí, v níž je uvedeno, že Česká lékařská komora rozhodla dne 10. 6. 1995 tak, že žádost stěžovatele o udělení osvědčení se zamítá. Rozhodnutí je odůvodněno pouze tím, že stěžovatel nesplňuje podmínky k udělení licence, a dále se uvádí, že proti rozhodnutí lze podat do třiceti dnů opravný prostředek cestou soudu.

Opravný prostředek proti rozhodnutí České lékařské komory se sídlem v Olomouci ze dne 10. 6. 1995 stěžovatel uplatnil v zákonem stanovené lhůtě u Krajského soudu v Ostravě, který věc postoupil jako místně příslušnému Krajskému soudu v Brně. Tímto

Nahrávám...
Nahrávám...