dnes je 2.7.2022

Input:

Nález 128/2001 SbNU, sv. 23, K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry; K uplatnění zásady in dubio pro reo

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 128

IV. ÚS 438/2000

K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry
K uplatnění zásady in dubio pro reo

1. K tomu, aby bylo možno rozhodnout o vině a trestu, je třeba, aby řetězec důkazů nevyvolával důvodné pochybnosti; pokud tomu tak není, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného.

2. Je-li záloha poskytnutá právnické osobě v souvislosti s její podnikatelskou činností zaúčtována jako příjem a posléze použita k podnikání za účelem dosažení zisku, nemůže být takové jednání považováno za zpronevěru podle § 248 trestního zákona.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 28. srpna 2001 sp. zn. IV. ÚS 438/2000 ve věci ústavní stížnosti P. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 27. 6. 2000 sp. zn. 4 To 50/2000, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně z 19. 10. 1999 sp. zn. 11 T 30/97, jímž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, a kterým byl stěžovatel nově odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a zákazu činnosti.

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2000 sp. zn. 4 To 50/2000 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 1999 sp. zn. 11 T 30/97 se zrušují.

II. Odůvodnění

Dne 24. 7. 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 1999 sp. zn. 11 T 30/97, jímž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „trestní zákon“) a stěžovatel byl odsouzen nově pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a zákazu činnosti (podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej) na dobu pěti let. Současně mu byla uložena povinnost k náhradě části způsobené škody v úhrnné výši 11 359 429 Kč.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel požádal o odložení vykonatelnosti napadených rozsudků.

Z ústavní stížnosti, doplněné podáním nově zvoleného právního zástupce ze dne 1. 10. 2000, vyplývají následující argumenty stěžovatele.

Stěžovatel rekapituluje rozsudečné výroky soudů obou stupňů a uvádí, že ze srovnání obou znění je zřejmé, že odvolací soud pouze přizpůsobil jednání ve skutku k nové aplikaci § 248 odst. 1 a 4 trestního zákona a zaměnil dřívější „vylákání peněz“ za „nepoužití ke stanovenému účelu - výlučnému určení na úhradu tiskařských strojů“. Z věcného hlediska však zůstal skutek nezměněn a již tato diformita právního posouzení téhož skutku oběma soudy je zarážející. Stěžovatel je přesvědčen, že odvolací soud zcela pominul, že na podkladě kupních smluv s G. z., a. s., L., a s K. p., s. r. o., Z., jednal pouze jako jednatel A. D. C., spol. s r. o., B. (dále jen „ADC“), tedy subjektu vztahů podle obchodního zákoníku, jehož byl orgánem. Dále trestní soudy přehlédly, že podle soukromého práva přešly zaplacené zálohy do majetkové

Nahrávám...
Nahrávám...