dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 13/2002 SbNU, sv. 25, K dokazování v trestním řízení; K souladu právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 13

III. ÚS 521/01

K dokazování v trestním řízení
K souladu právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními

Skutková podstata každého trestného činu je charakterizována i tzv. objektivní stránkou, jejímiž obligatorními znaky jsou jednání, následek a příčinný vztah (kauzální průběh) mezi jednáním a následkem. Všechny tyto znaky (jejich existence) musí být v každé konkrétní projednávané věci prokázány. Pokud tomu tak není, nelze mít za to, že jsou naplněny všechny znaky představující objektivní otázku skutkové podstaty toho kterého trestného činu.

Z hlediska principu presumpce neviny musí být závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Nerespektování uvedených zásad pak vede k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 7. února 2002 sp. zn. III. ÚS 521/01 ve věci ústavní stížnosti A. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 30. 5. 2001 sp. zn. 6 To 216/2001 o zamítnutí stěžovatelova odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze 30. 3. 2001 sp. zn. 6 T 174/2000, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem výtržnictví v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 216/2001 ze dne 30. 5. 2001 a rozsudek Obvodního soudu Prahu 4 sp. zn. 6 T 174/2000 ze dne 30. 3. 2001 se zrušují.

II. Odůvodnění

Navrhovatel se ústavní stížností podanou dne 24. 8. 2001 domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 216/2001 ze dne 30. 5. 2001 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 174/2000 ze dne 30. 3. 2001. To proto, že jejich vydáním i postupem soudů, který napadeným rozhodnutím předcházel, byla zasažena jeho základní lidská práva a svobody vyplývající zejména z čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 174/2000 Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl rozsudkem tohoto soudu č. j. 6 T 174/2000-142 ze dne 30. 3. 2001 uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“) v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. Byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody. Skutkově šlo o to, že v uvedeném rozsudku označeném čase a místě spolu s dalšími nezjištěnými spolupachateli napadl jednoho člověka tak, že jej ranou pěstí do obličeje srazil na zem, kde do něj poté kopal, v té době byli obdobně na zem sraženi další dva lidé, do kterých navrhovatel kopal rovněž. Všichni tři postižení tak utrpěli zranění, které je ze soudně-lékařského hlediska ublížením na zdraví s tím, že zejména kopáním i do břicha a hlavy postižených mohlo reálně vzniknout jejich

Nahrávám...
Nahrávám...