dnes je 8.11.2024

Input:

Nález 13/2004 SbNU, sv.32, K průtahům v soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 13

I. ÚS 543/03

K průtahům v soudním řízení

Ústavní soud si je vědom toho, že konkrétní individuální rozhodnutí ve věci průtahů v řízení není systematickým řešením. Ústavní soud však nemá jiného nástroje k zajištění ochrany základních práv jednotlivců než rozhodnutí v individuální věci, jímž současně toliko apeluje na příslušné orgány reprezentující státní moc, aby zásahy do základních práv byly odstraněny a eliminovány, a to bez ohledu na to, zda jsou takové zásahy způsobovány subjektivním jednáním soudu nebo objektivním stavem soudnictví.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 29. ledna 2004 sp. zn. I. ÚS 543/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. L., DrSc., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Co 436/2002.

Výrok

I. Krajský soud v Brně průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Co 436/2002 zasáhl do základního práva stěžovatele garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Krajskému soudu v Brně se ukládá, aby nepokračoval v průtazích řízení vedeného pod sp. zn. 17 Co 436/2002 a aby neprodleně v této věci jednal.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Brně pokračovat v porušování jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jež je způsobeno tím, že v řízení sp. zn. 17 Co 436/2002 zůstává soud i nadále nečinný.

Stěžovatel ve svém podání uvádí, že dne 15. 10. 1991 podal návrh na zahájení řízení proti žalovanému A., a. s., o zaplacení částky 89 520 Kč jako odměny z využití jeho vynálezu. Dne 20. 5. 1993 stěžovatel návrh omezil a dále žádal zaplacení částky pouze ve výši 44 352 Kč. Dále uvádí, že až dne 11. 12. 2001 byl Městským soudem v Brně vynesen rozsudek, nicméně toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, protože jeden ze žalovaných si podal do rozsudku odvolání. Stěžovatel také uvedl, že v období před vynesením rozsudku si podal stížnost k předsedkyni Městského soudu v Brně ohledně průtahů v řízení. Stěžovatel je názoru, že Krajský soud v Brně, kterému byla postoupena výše uvedená věc pod sp. zn. 17 Co 436/2002, otálením s projednáním odvolání prohlubuje právní nejistotu stěžovatele trvající již 12 let, čímž dochází k zásahu do jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Proto navrhuje, aby Ústavní soud přijal nález, jímž Krajskému soudu v Brně zakáže pokračovat v porušování těchto jeho práv.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil předseda senátu 17 Co Krajského soudu v Brně. Ten uvedl, že věc sp. zn. 17 Co 436/2002 byla Krajskému soudu v Brně předložena dne 28. 5. 2002 Městským soudem v Brně s odvoláním žalovaného Z. v. a k., š. p., (vedlejší účastník) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2001 č. j. 43 C 354/91-178. Jelikož nebyl zaplacen soudní poplatek, byl spis soudu prvního stupně vrácen s výzvou k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Soud prvního stupně pak soudu

Nahrávám...
Nahrávám...