dnes je 6.11.2024

Input:

Nález 132/1996 SbNU, sv.6, K otázce restitučního nároku na majetek propadlý státu na základě zrušeného trestního rozsudku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 132

I. ÚS 130/96

K otázce restitučního nároku na majetek propadlý státu na základě zrušeného trestního rozsudku

Soudní i správní orgány, které se zabývají restitucemi (zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku aj.), musí brát zvláště zřetel na případy, kdy byl na základě zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušen rozsudek a byly zrušeny i výroky o propadnutí majetku, takže rehabilitovaný neztratil vlastnictví takového majetku, neboť došlo ke zrušení původních rozsudků s platností ex tunc.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 3. prosince 1996 sp. zn. I. ÚS 130/96 ve věci ústavní stížnosti E.B. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 1. 1996 sp. zn. 17 Co 501/94 a proti rozsudku Městského soudu v Brně z 5. 5. 1994 sp. zn. 38 C 106/92 o uzavření dohody o vydání věci.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 1996 sp. zn. 17 Co 501/94 a Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 1994 sp. zn. 38 C 106/92 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 6. 5. 1996 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 1996 sp. zn. 17 Co 501/94. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 1994 čj. 38 C 106/92-63 o uzavření dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, který stěžovatelka rovněž navrhuje zrušit. Těmito rozhodnutími byl zamítnut návrh stěžovatelky na uzavření dohody o vydání nemovitostí v katastrálním území P., konkrétně domu č. p. 105, na parcele č. 794 - zastavěná plocha, a zahrady - parcela č. 793. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně; podstata předmětné věci spočívala v posouzení právního postavení žalovaných osob v tomto řízení (tj. A.M. a J.M.) dle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tj. zda se jedná o osoby povinné. V daném případě se podle závěrů obou soudů o osoby povinné nejednalo, neboť nebyla splněna podmínka § 4 odst. 2 tohoto zákona, tj. aby tyto osoby nabyly předmětný majetek v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění. Takové skutečnosti v řízení nebyly prokázány.

Ve své včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že při soudním řízení mělo být přezkoumáno i správní rozhodnutí, které např. nepřihlédlo k bytové situaci žadatelů o koupi nemovitosti, nerespektovalo zásadu tehdejší „státní bytové politiky“ jako velmi důležitou součást posuzovaného celospolečenského zájmu. Dle názoru stěžovatelky je zřejmě mylný názor soudu co do skutečnosti, že nemůže přezkoumávat správní rozhodnutí. Další námitka stěžovatelky směřovala proti stanovení ceny předmětné ne movitosti. Soudy obou stupňů kromě toho odmítly provést důkaz revizním znaleckým posudkem. Nelze se tedy podle ní ztotožnit s tím, že měla své výhrady ke znaleckému posudku konkretizovat, a neučinila-li tak, neunesla své

Nahrávám...
Nahrávám...