dnes je 6.12.2022

Input:

Nález 133/2001 SbNU, sv. 23, K přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů v rámci správního soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 133

I. ÚS 591/2000

K přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů v rámci správního soudnictví

Jeden z hlavních problémů současné úpravy správního soudnictví v České republice spočívá v tom, že správní senáty v rámci systému obecných soudů jsou koncipovány jako jednoinstanční orgány a zároveň jsou oprávněny rozhodovat toliko kasačním způsobem, tzn. zjevně nepředstavují tribunály s plnou jurisdikcí podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

S ohledem na známé nedostatky správního soudnictví v České republice, kdy při přezkoumávání zákonnosti napadeného správního rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí a „dokazování se neprovádí“ (§ 250i občanského soudního řádu), je nutno důsledně trvat na tom, aby skutková zjištění provedená správními orgány byla úplná a procesně bezvadná. V opačném případě, tzn. jestliže by provedené dokazování bylo nedostačující nebo by bylo zatíženo procesními vadami, by správní soud musel napadené správní rozhodnutí zrušit jako nezákonné a vrátit věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 250j odst. 2 občanského soudního řádu). Pokud by tak správní soud neučinil, porušil by základní právo účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I v rámci daňového řízení jsou správní orgány povinny postupovat ústavně konformním způsobem, což ve zmiňovaném kontextu zejména znamená účastníkovi řízení umožnit, aby jeho věc byla projednávána v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 11. září 2001 sp. zn. I. ÚS 591/2000 ve věci ústavní stížnosti K. P. a V. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 28. 6. 2000 sp. zn. 30 Ca 205/97, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně z 25. 9. 1997 č. j. FŘ-1509/97/202 o zamítnutí dodatečného platebního výměru z 23. 12. 1996 č. j. 930/1918/96/Per, kterým Finanční úřad ve Zlíně stěžovateli K. P. dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 30 Ca 205/97, dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 23. 12. 1996 č. j. 930/1918/96/Per a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 9. 1997 č. j. FŘ-1509/97/202 se zrušují.

II. Odůvodnění

Dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 12. 1996 č. j. 930/1918/96/Per Finanční úřad ve Zlíně stěžovateli K. P. dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 2 873 174 Kč za rok 1995.

Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 25. 9. 1997 č. j. FŘ-1509/97/202 odvolání stěžovatele K. P. proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně zamítlo. V odůvodnění tohoto rozhodnutí finanční ředitelství zejména uvedlo, že dne 6. 1. 1995 stěžovatel K. P. prodal 221 kusů akcií společnosti F., a. s., P. S., a protože nebyl dodržen časový test pro osvobození z prodeje cenných papírů podle § 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění

Nahrávám...
Nahrávám...