dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 135/2000 SbNU, sv. 19, K vázanosti správního orgánu názorem soudu, který přezkoumává jeho rozhodnutí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 19, nález č. 135

I. ÚS 506/98

K vázanosti správního orgánu názorem soudu, který přezkoumává jeho rozhodnutí

Názor soudu, že „pokud nevyjdou dalším dokazováním najevo nové skutečnosti, které by mohly mít význam pro posouzení rozhodující otázky existence restitučního důvodu podle § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě, nebude podle důkazů, které až dosud byly provedeny, pokládat tento restituční titul za dostatečně prokázaný“, nelze interpretovat jinak, než že restituční titul nebyl prokázán za daného skutkového stavu zjištěného v době soudního rozhodnutí, leč jinak tomu může být v případě, že se podaří zjistit skutečnosti, které mohou mít pro další posouzení nároku význam. V další fázi řízení před správním orgánem však již hodnocení dokazování náleží znovu okresnímu pozemkovému úřadu, neboť mu nelze uložit, jak má provedené důkazy - se zřetelem k důkazům nově provedeným - hodnotit.

Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho přístup k této otázce v konkrétní věci není - podle ustálené judikatury - přehodnocováním dokazování obecného soudu. Jedná se toliko o posouzení otázky vázanosti správního orgánu právním názorem obecného soudu v konkrétním případu. Ústavní soud má totiž za to, že okresní pozemkový úřad byl nejen oprávněn, ale i povinen vzít při svém rozhodnutí v úvahu každé před ním zjištěné, dříve neznámé, a proto nové skutečnosti, o nichž se domníval, že mohou mít význam pro jeho rozhodnutí, a tyto skutečnosti posoudit. V takovém postupu nelze shledat porušení zásady, podle které je správní orgán vázán právním názorem soudu, který jeho rozhodnutí přezkoumává.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. září 2000 sp. zn. I. ÚS 506/98 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15. 9. 1998 sp. zn. 15 Ca 71/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci, okresního pozemkového úřadu, z 22. 12. 1997 č. j. PÚ-R-5909/97-Fa, že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 1998 č. j. 15 Ca 71/98-9 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Okresní úřad v Liberci, okresní pozemkový úřad, rozhodnutím ze dne 23. 11. 1993 č. j. PÚ-R-1596/93-Fa vydaným podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o půdě“), určil, že stěžovatelka je vlastnicí nemovitostí v k. ú. M., a to st. p. č. 279, pozemků p. č. 252/26 - role a p. č. 258 - louka podle dřívějšího pozemkového katastru, odpovídajících parcele st. 279 a částem pozemků p. č. 252/26 - zahrada, ost. plocha a p. č. 259/5 ost. plocha a objektu na st. p. č. 279. V odůvodnění tohoto rozhodnutí zejména uvedl, že rozhodnutím Státního notářství v Liberci ze dne 14. 2. 1966 sp. zn. 3 D 383/65 „bylo rozhodnuto“ v dědické věci po E. K. (která byla podle výpisu z pozemkové knihy, knihovní vl. 463, spolu s J. K. vlastníkem předmětných nemovitostí), že dědictví připadá čsl. státu, protože všichni zákonní dědicové dědictví odmítli. Podle stěžovatelčina čestného prohlášení bylo dědictví odmítnuto v tísni, na což se vztahuje § 6 odst. 1 písm. l) zákona

Nahrávám...
Nahrávám...