dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 136/1996 SbNU, sv. 6, K postupu soudu v řízení o restituci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 136

II. ÚS 40/95

K postupu soudu v řízení o restituci

Jestliže oprávněná osoba vyzve k vydání věci toho, o němž se na základě objektivně zjištěných údajů (zejména písemných operátů uvedených v evidenci nemovitostí) důvodně domnívá, že věc v rozhodnou dobu drží, má takové podání účinky výzvy podle ust. § 5 odst. 1 zák. č. 403/1990 Sb. (z rozsudku Vrchního soudu v Praze z 24. 2. 1993 sp. zn. 3 Cdo 41/92 publikovaného pod č. 14/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Úprava obsažená v uvedeném § 5 odst. 1 je ve všech restitučních zákonech obdobná. Je proto povinností soudu, aby řádně poučil žalobce ve chvíli, kdy z provedených písemných důkazů zjistí, že došlo ke změně v určení povinných osob, a to na základě odstranění předchozího vadného zápisu registrujícího orgánu, zvláště došlo-li k této změně až v průběhu soudního řízení.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 11. prosince 1996 sp. zn. II. ÚS 40/95 ve věci ústavní stížnosti F. S. a Z. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 30. 11. 1994 sp. zn. 12 Co 571/93 a proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov z 23. 12. 1992 sp. zn. 7 C 1060/91 o vydání věci.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 1994 sp. zn. 12 Co 571/93, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 12. 1992 čj. 7 C 1060/91-14, se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov se domáhali vydání nemovitosti - čp. 62 k.ú. R., a to proti žalovanému Ing. J. N., bytem B. Nárok uplatnili podle zák. č. 87/1991 Sb. Tato žaloba byla soudem I. stupně zamítnuta pro špatný žalobní petit, aniž by však soud poučil žalobce o nutnosti jeho změny. Dále stěžovatelé vytýkají soudu, že špatně posoudil právní problematiku věci, když vůbec nevzal v úvahu ust. § 6 odst. 1 písm. f) zák. 87/1991 Sb. Předmětnou nemovitost koupili stěžovatelé od prodejců, kteří poté emigrovali a byli odsouzeni pro opuštění republiky. Městský soud v Brně svým rozsudkem sp. zn. 37 C 375/74 prohlásil kupní smlouvu emigrantů se stěžovateli za absolutně neplatnou. Stěžovatelé proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 12. 1992 čj. 7 C 1060/91-14 podali odvolání. Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. 12 Co 571/93, rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

V odůvodnění rozsudku, jak dále uvádějí stěžovatelé, odvolací soud uvedl, že předmětná nemovitost byla v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, ale žalobci žalovali pouze jednoho z nich. Odvolací soud proto zamítl žalobu z formálních důvodů, aniž by se vůbec zabýval právní podstatou celé věci.

K tomu stěžovatelé dále uvádějí, že se obrátili na Katastrální úřad v Brně se žádostí o vystavení listu vlastnictví. Tato žádost jim byla zamítnuta, neboť chata nebyla v operátu nemovitostí evidována a pozemek, na kterém byla postavena, patří jinému vlastníkovi. Tento důkaz nebyl soudem I. stupně vůbec vyžadován a soud se rovněž nezabýval otázkou pasivní legitimace odpůrců ve věci. Tento nedostatek byl zjištěn teprve v řízení odvolacího soudu.

Oběma rozsudky podle stěžovatelů došlo k

Nahrávám...
Nahrávám...