dnes je 29.6.2022

Input:

Nález 138/1998 SbNU, sv. 12, K nemožnosti započtení vzájemných pohledávek při placení daní a poplatků

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 138

I. ÚS 229/98

K nemožnosti započtení vzájemných pohledávek při placení daní a poplatků

Ústavní soud odkazuje na vymezení pojmu „orgán veřejné moci“, které provedl již Ústavní soud ČSFR a v němž veřejnou moc definoval zejména jako takovou moc, „která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není s ním v rovnoprávném postavení, a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. Veřejnou moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, a za určitých podmínek ji může vykonávat i prostřednictvím dalších subjektů. Kritériem pro určení, zda i jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci, je skutečnost, zda konkrétní subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná nebo zda může stát do těchto práv a povinností zasahovat. Orgánem v právním slova smyslu je právnická osoba, vykonávající svou činnost jako povinnost nebo kompetenci a je zřízena k trvalému a opakujícímu se výkonu činnosti“ (srov. Ústavní soud ČSFR, Sbírka usnesení a nálezů, č. 1, Brno, 1992, str. 11).

V daném případě nemohlo dojít k započtení pohledávek, neboť pohledávka stěžovatele vůči obci měla charakter soukromoprávní, a vyměřené místní poplatky byly založeny na předpisech práva veřejného.

Princip „co není výslovně zákonem zakázáno, je povoleno“, se vztahuje toliko na osoby soukromého práva [čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)], pro osoby veřejnoprávní, uplatňující státní moc, naopak platí princip, že mohou činit pouze to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Při stanovení místních poplatků obecní úřad vystupoval jako orgán veřejné moci, který vůči stěžovateli vydal autoritativní rozhodnutí, a stěžovatel proto nemohl jednostranným právním úkonem účinky tohoto rozhodnutí eliminovat.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 10. listopadu 1998 sp. zn. I. ÚS 229/98 ve věci ústavní stížnosti společnosti A., s. r. o., proti rozhodnutí Okresního úřadu Břeclav - finančního referátu - z 25. 10. 1996 sp. zn. Fin. 1110/96 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 3. 3. 1998 sp. zn. 29 Ca 419/96 ohledně vyměření místního poplatku.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Obecní úřad P. platebním výměrem č. 3/96 ze dne 14. 8. 1996 vyměřil stěžovateli místní poplatek ze vstupného, z ubytovací kapacity a za rekreační pobyt v celkové výši 9213 Kč (včetně penále). V odůvodnění rozhodnutí obecní úřad uvedl, že neuznává započtení vybraných poplatků jako dluh obce P. vůči stěžovateli, neboť „nevyřízené pohledávky jsou předmětem jednání právních zástupců obou sporných stran“ a není zatím prokázáno, zda tato pohledávka je oprávněná.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Okresního úřadu Břeclav - finančního referátu - bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti citovanému platebnímu výměru obecního úřadu, v němž stěžovatel namítl započtení své pohledávky, vzniklé neuhrazením faktury č. 032/95 ve výši 57 560,60 Kč za zhotovení

Nahrávám...
Nahrávám...