dnes je 10.10.2024

Input:

Nález 138/2001 SbNU, sv.23, K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 138

I. ÚS 446/2000

K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Výzva učiněná celním orgánem podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, určená dlužníkovi, který nezaplatil splatný celní nedoplatek v zákonné lhůtě, jíž se dlužník vyzývá k zaplacení nedoplatku ve lhůtě náhradní, je prvním procesním krokem orgánu provádějícího vymáhání celního nedoplatku, a má proto procesní povahu. Správní soud pak ze shodného účelu, k němuž směřuje i výzva ručiteli, dovozuje stejnou procesní povahu i této výzvy určené ručiteli. Tento závěr soudu však pomíjí kogentní ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení lze v daňovém - a s ohledem na § 320 celního zákona i v celním - řízení ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím. Na rozdíl od dlužníka, kterému již dříve byla rozhodnutím celního orgánu povinnost zaplatit dluh stanovena, však v poměru k ručiteli taková povinnost rozhodnutím celního orgánu před uskutečněním výzvy stanovena nebyla. Samotné prohlášení ručitele v záruční listině, byť bylo jeho přijetí celním orgánem potvrzeno formou rozhodnutí, povahu rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost podle § 32 zákona č. 337/1992 Sb., nemůže mít, neboť ručitelova povinnost splnit dluh za dlužníka - čemuž svědčí samotná podstata institutu ručení - se aktualizuje teprve tehdy, když sám dlužník svůj dluh včas a řádně nesplní; přitom až výzvou určenou ručiteli se týž dovídá o tom, že dlužník, za splnění jehož povinnosti clo zaplatit převzal ručení, svůj dluh v konkrétní výši nesplnil. Teprve touto výzvou je tak určenému ručiteli ukládána povinnost k zaplacení nedoplatku ve stanovené lhůtě, v konkrétní výši za dlužníka, který jej sám v určené lhůtě nezaplatil. Teprve tuto výzvu, a to přes její označení, je tak možno považovat za rozhodnutí vydané podle § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., a výzva se tak stává v poměru k ručiteli při vymáhání nedoplatku exekučním titulem, a již z tohoto důvodu je třeba ji hodnotit jako rozhodnutí povahy materiální.

Pokud tedy správní soud dospěl k názoru, že napadené rozhodnutí celního orgánu je jen úkonem procesní povahy, přestože má všechny atributy rozhodnutí správního orgánu, vytvořil zastavením řízení o podané správní žalobě stav, kdy stěžovateli byl znemožněn přístup k nezávislému a nestrannému soudu, který by jeho námitky týkající se neplatnosti záruční listiny mající základ v právu hmotném posoudil, a jednal tak v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 18. září 2001 sp. zn. I. ÚS 446/2000 ve věci ústavní stížnosti OWS S., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 80/2000, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, jíž se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni z 11. 1. 2000 č. j. 11004/1-2069/1/99, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava z 30. 8. 1999 č. j. 7434/99, jímž byla stěžovateli jako ručiteli uložena povinnost uhradit celní dluh.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31.

Nahrávám...
Nahrávám...