dnes je 10.11.2024

Input:

Nález 138/2002 SbNU, sv.28, Ke zkoumání podmínky protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele v restitučních sporech

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 138

II. ÚS 561/99

Ke zkoumání podmínky protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele v restitučních sporech

Obecné soudy dostatečně nezkoumaly skutečnost, zda byly naplněny podmínky podle platných směrnic Ministerstva financí č. 10/1964 a č. 9/1966. Přitom sama eliminace potenciálních uchazečů ze strany státního orgánu neprovedením předepsaného „výběrového řízení“ může dle okolností případu představovat neoprávněné zvýhodnění nabyvatele, což platí i pro případ, že k výběru sice dojde, avšak v rámci něj nebudou zachovány rovné podmínky při výběru uchazeče.

Soudy se musí plně vypořádat s tím, na základě čeho byli nabyvatelé ve „výběrovém řízení“ vybráni (pokud vůbec k nějakému došlo), resp. zda byli vybráni na základě kritérií odpovídajících uvedeným směrnicím. Zvláště bedlivě nutno postupovat v případech, pokud je známo, že právní předchůdci nabyvatelů byli osobami úzce spjatými s tehdejším režimem, k jejichž neoprávněnému zvýhodňování často docházelo.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 5. listopadu 2002 sp. zn. II. ÚS 561/99 ve věci ústavní stížnosti O. S. proti rozsudku Okresního soudu v Benešově z 8. 10. 1998 sp. zn. 8 C 335/92 a rozsudku Krajského soudu v Praze z 15. 6. 1999 sp. zn. 25 Co 182/99, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal uzavření dohody o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 10. 1998 sp. zn. 8 C 335/92 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 25 Co 182/99 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl navrhovatel (stěžovatel) rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 25 Co 182/99, jakož i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 10. 1998 sp. zn. 8 C 335/92, neboť má za to, že na základě uvedených rozsudků bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Jak Ústavní soud z příslušného soudního spisu zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu v Benešově byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, jíž se stěžovatel domáhal, aby soud právním předchůdcům vedlejších účastníků řízení (jakožto žalovaným) uložil povinnost uzavřít se stěžovatelem podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, dohodu o vydání věci, a to domu č. p. 1 v k. ú. J., obec B., se stavební parcelou p. č. 36 a pozemku p. č. 1548/11, zapsaných na LV č. 682 u Katastrálního úřadu v Benešově. Uvedený soud dospěl k závěru, že stěžovatel je českým občanem s trvalým pobytem na území České republiky, že byl původním vlastníkem domu v J. se st. p. č. 36, přičemž uvedené nemovitosti získal na základě kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 20. 4. 1970.

Nahrávám...
Nahrávám...