dnes je 4.10.2022

Input:

Nález 14/1999 SbNU, sv. 13, K právu na spravedlivý proces; K okamžiku doručení výzvy k vydání věci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 14

I. ÚS 208/97

K právu na spravedlivý proces
K okamžiku doručení výzvy k vydání věci

Podle judikatury Nejvyššího soudu požadavek písemné výzvy podle § 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, není součástí práva na vydání věci („povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci“), nýbrž je podmínkou vzniku nároku na vydání věci, neboť nárok teprve zakládá. To znamená, že pouze v případě, kdy oprávněná osoba povinnou osobu předepsaným způsobem vyzve k vydání věci, se z jejího práva stane nárok na vydání věci, tj. právo soudně vymahatelné. Ústavní soud neshledal důvod, aby se z ústavněprávního hlediska od této judikatury odchyloval (rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 2. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1230/96 in: Soudní judikatura č. 10/1997, str. 217 a násl.).

Zákon výslovně upravuje pouze nejzazší možnou lhůtu, v níž je nutno nárok uplatnit, a nezabývá se situací, kdy podmínka zákonné výzvy byla obsahově splněna ještě před účinností zákona o mimosoudních rehabilitacích. Z hlediska smyslu a účelu tzv. restitučních zákonů lze dovodit, že tato úprava nevylučuje, aby písemná výzva, doručená povinné osobě před účinností zákona č. 87/1991 Sb., založila - při splnění ostatních zákonných podmínek - právo na vydání věci. Je nutno vzít v úvahu i skutečnost, že výzva podaná před účinností zákona č. 87/1991 Sb., byť se výslovně odvolává na zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, obsahuje v zásadě všechny nutné náležitosti výzvy podle § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Postup obecných soudů, které výzvu podle zákona č. 403/1990 Sb. pro uplatnění nároku na vydání předmětných nemovitostí neuznaly, proto Ústavní soud shledal nepřiměřeně formalistickým a ve svých důsledcích porušujícím základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (zejména čl. 36 odst. 1).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. ledna 1999 sp. zn. I. ÚS 208/97 ve věci ústavní stížnosti O. J., L. J. a I. B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 3. 1997 sp. zn. 18 Co 471/96 o zamítnutí návrhu právního předchůdce stěžovatelů na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.

I. Výrok

1. Ústavní stížnosti stěžovatelů L. J. a I. B. se vyhovuje a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 1997 č. j. 18 Co 471/96-228 se zrušuje.

2. Ústavní stížnost stěžovatelky O. J. se odmítá.

II. Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 3. 1992 č. j. 1 C 138/91-77 byl zamítnut návrh žalobce Z. J. proti žalovanému N., výrobnímu družstvu v Č. u H., na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, a to stavební parcely č. 332 s tkalcovnou, cesty č. 2997, zahrady č. 545/1 a stavební parcely č. 545/2, 132/2 a 379 se stavbami, které na nich stojí, to vše v obci a katastrálním území Č. u H. (dále jen „předmětné nemovitosti“). Důvodem zamítnutí návrhu byla skutečnost, že bývalá tírna lnu byla značně přestavěna, a tím ztratila svůj původní stavebně technický charakter podle § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o

Nahrávám...
Nahrávám...