dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 140/2001 SbNU, sv. 24, K zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 140

II. ÚS 359/98

K zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí

Právní úkon, na jehož podkladě je navrhován vklad práva do katastru nemovitostí, zkoumá katastrální úřad v řízení o povolení vkladu z hledisek, která jsou taxativně vypočtena v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Je-li tímto úkonem dohoda o vydání věci uzavřená jejími účastníky podle § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, nezkoumá katastrální úřad, zda v daném případě byly splněny předpoklady pro mimosoudní rehabilitaci podle zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k posouzení naplnění těchto předpokladů katastrální úřad nezmocňuje.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. října 2001 sp. zn. II. ÚS 359/98 ve věci ústavní stížnosti L. P. a spol. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 21. 5. 1998 sp. zn. 33 Ca 67/97, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Chebu o zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1998 č. j. 33 Ca 67/97-19 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky L. P. podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), ve které brojí proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1998 č. j. 33 Ca 67/97-19 a namítá, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Městský soud v Praze se měl zásahu dopustit, když rozhodl v rozporu s § 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 116/1994 Sb., a to nesprávným posouzením přechodu vlastnictví k nemovitostem na stát a nesprávným posouzením splnění podmínky uplatnění nároku podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 128/1946 Sb.“). Zásahu se měl také Městský soud v Praze dopustit tím, že v rozporu s ústavními předpisy uznal za právní důvod přechodu majetku na stát nulitní právní akt, resp. potvrdil vyvlastnění navrhovatelčina majetku v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Dne 27. 12. 1999 obdržel Ústavní soud sdělení stěžovatele J. P. spolu s plnou mocí pro S. O., advokátku, o tom, že stěžovatelka L. P. zemřela a stěžovatel J. P. je jediným dědicem. J. P. také navrhl „změnu označení navrhovatele“ a připojil sdělení soudního komisaře-notáře o tom, že dědické řízení nebylo dosud skončeno a že on je jediným dědicem a dědictví neodmítl.

Dne 24. 10. 2000 obdržel Ústavní soud doplnění ústavní stížnosti s oznámením data úmrtí stěžovatelky 17. 4. 1999 a s přiloženou kopií pravomocného usnesení

Nahrávám...
Nahrávám...