dnes je 29.6.2022

Input:

Nález 15/2003 SbNU, sv. 29, K rozsahu zastupování v daňovém řízení na základě plné moci omezené na určité úkony

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 15

I. ÚS 433/01

K rozsahu zastupování v daňovém řízení na základě plné moci omezené na určité úkony

Při hodnocení je třeba vzít v úvahu, že právní vztah u dobrovolného zastoupení vzniká mezi zastoupeným a zástupcem na základě smlouvy (často nepřesně označované jako dohoda o plné moci), a k jeho obsahu patří právo zástupce zastupovat zastoupeného v dohodnutém rozsahu. Plná moc je jednostranný právní úkon zastoupeného, jenž je adresován třetím osobám, kterým se dává na vědomí, že zástupce je oprávněn zastoupeného zastupovat a v jakém rozsahu (plná moc je pouhým osvědčením existence práva určité osoby zastupovat jinou osobu). Právní teorie i praxe rozlišují různé druhy plné moci, resp. obsahu a rozsahu zástupcova oprávnění podle různých kritérií. Jde např. o všeobecnou (generální) plnou moc, která opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům, nebo zvláštní (speciální) plnou moc omezující se pouze na některé právní úkony, popř. některý druh právních úkonů či pouze jediný právní úkon. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu (např. k odmítnutí dědictví), je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí všeobecnou plnou moc. Každý druh plné moci může být omezený nebo neomezený. Podle neomezené plné moci může zmocněnec provést příslušné právní úkony podle svého volného uvážení, zachovávaje povinnosti zmocněnce, v omezené plné moci má dány směrnice, jak má postupovat. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce; rozhodující je proto obsah plné moci a omezení daná inter partes nemají vůči třetím osobám žádnou právní relevanci.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 30. ledna 2003 sp. zn. I. ÚS 433/01 ve věci ústavní stížnosti Ing. V. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 19. 4. 2001 sp. zn. 22 Ca 618/2000, jímž bylo zastaveno řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě z 26. 9. 2000 č. j. 6123/120/2000/FŘ.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 19. 4. 2001 č. j. 22 Ca 618/2000-35 se zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatel podal 13. 7. 2001 k poštovní přepravě ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě z 19. 4. 2001 č. j. 22 Ca 618/2000-35, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě z 26. 9. 2000 č. j. 6123/120/2000/FŘ. Soud řízení zastavil, neboť žaloba byla údajně podána opožděně. V návrhu stěžovatel poukazuje na okolnost, že soud vycházel ze zjištění, že rozhodnutí správce daně bylo doručeno pouze jeho zástupci, kterého považoval za zástupce s plnou mocí pro celé daňové řízení, a od okamžiku doručení počítal lhůtu pro podání správní žaloby. Stěžovatel namítá, že plná moc nebyla neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, a proto nebyl důvod pro postup podle § 17 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tvrdí, že postupem soudu, který podle jeho názoru zcela nesprávně posoudil obsah plné moci, byla porušena jeho

Nahrávám...
Nahrávám...