dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 153/2001 SbNU, sv. 24, K právu na zákonného soudce

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 153

III. ÚS 29/01

K právu na zákonného soudce

Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (sp. zn. III. ÚS 232/95, sp. zn. III. ÚS 230/96, sp. zn. III. ÚS 200/98 či sp. zn. III. ÚS 293/98 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 15; svazek 8, nález č. 65; svazek 12, nález č. 155; svazek 13, nález č. 11 - a další) dospěl k závěru, že součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 18. října 2001 sp. zn. III. ÚS 29/01 ve věci ústavní stížnosti S. B. a A. B. proti usnesení Nejvyššího soudu z 31. 10. 2000 sp. zn. 28 Cdo 2311/2000, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 3. 4. 2000 sp. zn. 39 Co 457/99 o zamítnutí odvolání stěžovatelů proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 3. 3. 1999 sp. zn. 27 C 111/92, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o vydání movitých věcí.

I. Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 2311/2000-125 ze dne 31. 10. 2000 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Navrhovatelé podali dne 16. 1. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2001. Návrh směřoval proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2311/2000-125 ze dne 31. 10. 2000, jímž bylo odmítnuto dovolání navrhovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 457/99-105 ze dne 3. 4. 2000. Navrhovatelé tvrdili, že postupem dovolacího soudu, který odmítl dovolání jako nepřípustné, byla porušena jejich základní práva, a to právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 27 C 111/92 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelé se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhali od Č. n. b. vydání movitých věcí (zlatých mincí a dalších zlatých věcí). Tvrdili, že stát se těchto movitých věcí zmocnil bez právního důvodu podle § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl ve věci rozsudkem č. j. 27 C 111/92-45 ze dne 14. 5. 1996 ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 27 C 111/92-57 ze dne 5. 5. 1997 tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. K odvolání navrhovatelů rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který usnesením č. j. 39 Co 456-457/97-66 ze dne 10. 9. 1997 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve věci samé zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu

Nahrávám...
Nahrávám...