dnes je 27.6.2022

Input:

Nález 153/2002 SbNU, sv. 28, K opatřením činěným v rámci dohledu soudu nad průběhem konkursního řízení; K přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí (opatření) vydanému soudem v rámci probíhajícího konkursního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 153

II. ÚS 590/02

K opatřením činěným v rámci dohledu soudu nad průběhem konkursního řízení
K přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí (opatření) vydanému soudem v rámci probíhajícího konkursního řízení

Ústavní soud zkoumal otázku, zda připustit ústavní stížnost proti rozhodnutí (opatření), jež bylo soudem vydáno v rámci probíhajícího konkursního řízení. Stěžovatelé jsou v daném případě ve vztahu k průběhu konkursního řízení třetími osobami; jejich případné účastenství na konkursním řízení v postavení věřitelů není v daném případě s ohledem na povahu usnesení konkursního soudu podle § 12 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání relevantní. V případě tzv. třetích osob nelze jakýkoliv zásah do jejich práv zhojit ani v dalších fázích konkursního řízení či po jeho ukončení. Ústavní soud proto došel k závěru, že ústavní stížnost je v daném případě přípustná.

Pokud opatření konkursního soudu podle § 12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zasahuje do právní sféry třetích osob, je soud povinen respektovat a šetřit jejich základní práva. Nelze proto připustit, aby do práv třetích osob bylo zasahováno toliko prostým poukazem na probíhající konkurs a účely konkursu. Takový postup soudu je nutný především s ohledem na skutečnost, že příslušné rozhodnutí soud vydává, aniž by byla těmto osobám dána možnost se k danému opatření vyjádřit tak, jak to garantuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a zákon takovým osobám ani neposkytuje opravný prostředek, který by umožnil revizi rozhodnutí konkursního soudu.

Obecný soud napadeným usnesením zasáhl do vlastnického práva stěžovatelů tak, že nad rozsah zákona omezil jejich vlastnické právo ústavně garantované čl. 11 odst. 1 Listiny.

Komplementárním ustanovením k čl. 2 odst. 2 je pak, ovšem z perspektivy jednotlivce, ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož lze povinnosti ukládat toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Přesněji řečeno čl. 4 odst. 1 Listiny působí ve vztahu k čl. 2 odst. 2 Listiny v tom smyslu, že zpřesňuje dopad ustanovení čl. 2 odst. 2 na individuální osoby.

Postup soudu lze rovněž považovat za nepřiměřený, neboť stejného účelu bylo možné dosáhnout opatřením prostřednictvím procesní aktivity správce podstaty v nalézacím řízení. Takový postup by přirozeně nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatelů a nevybočil by ani z rozsahu oprávnění konkursního soudu v rámci dohlédací činnosti.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. prosince 2002 sp. zn. II. ÚS 590/02 ve věci ústavní stížnosti RNDr. O. H. a spol. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 3. 7. 2002 sp. zn. 93 K 47/2000, jímž byla stěžovatelům jako podílovým spoluvlastníkům nemovitosti uložena povinnost zprovoznit a udržovat v provozu veškerou vzduchotechniku dodávající čerstvý vzduch do nebytových prostor pronajatých úpadcem.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...