dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 154/1997 SbNU, sv. 9, K důvodu restituce zemědělského majetku podle § 6 odst. 1 písm. t) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 154

II. ÚS 267/96

K důvodu restituce zemědělského majetku podle § 6 odst. 1 písm. t) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Úlohou interpretace a aplikace zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je naplnění vůle zákonodárce a tedy i respektování restitučního titulu upraveného v § 6 odst. 1 písm. t) zákona a ne jeho eliminování. Oprávněnými osobami z hlediska nároku na vydání věci jsou nejen vlastníci, ale také další osoby uvedené v § 4 tohoto zákona.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 10. prosince 1997 sp. zn. II. ÚS 267/96 ve věci ústavní stížnosti B.N. a J.S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 24. 7. 1996 sp. zn. 10 Ca 233/96, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu - Pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci z 8. 3. 1996 čj. PÚ 3308/92-592/735/96-96/SMO o zamítnutí nároku na restituci zemědělského majetku.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 1996 sp. zn. 10 Ca 233/96, ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 3. 1996 čj. PÚ 3308/92-597/735/96-96/SMO, se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelky ve své ústavní stížnosti namítaly protiústavnost shora uvedených rozhodnutí s poukazem na čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 95 odst. 1 Ústavy, pokud jimi byl zamítnut jejich restituční nárok uplatněný dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zák. č. 229/1991 Sb.“) s odůvodněním, že předmětné nemovitosti připadly státu jako odúmrť, která není restitučním titulem dle zák. č. 229/1991 Sb., a to proto, že napadené rozhodnutí zcela přehlédlo rozhodnutí Státního notářství v Jindřichově Hradci ve věci dědictví po J.N. ze dne 29. 5. 1968 sp. zn. D 343/68 i po M.N. ze dne 27. 7. 1967 sp. zn. D 550/67. Dále stěžovatelky namítaly, že bylo rozhodováno nad rámec § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., když dohoda podle tohoto ustanovení byla posouzena jako dohoda o reálném rozdělení nemovitostí včetně domu čp. 8 s příslušnými pozemky a že teprve zápis výkupu v pozemkové knize podle § 10 odst. 1 uvedeného zákona má účinky přechodu vlastnictví na stát. Tento přechod byl však poznamenán pouze na parcely č. 219, 220, 223, 225, 227, 230/2, 229/1, 236, 238, 241, 246, 200/3, 202, 218, nikoliv však ohledně domu čp. 8 se stavební parcelou č. 43 a parcelou č. 210. Dále stěžovatelky s odkazem na § 13 zákona č. 46/1948 Sb. namítaly neplatnost dohody o reálném rozdělení pro nedostatek souhlasu Ministerstva zemědělství. Následně dovodily, že nelze proto tvrdit, že reálné rozdělení bylo s odkazem na § 1 odst. 6 zákona č. 46/1948 Sb. možné. Porušení čl. 11 odst. 1 Listiny v další části ústavní stížnosti stěžovatelky specifikovaly v tom smyslu, že sice respektují, že

Nahrávám...
Nahrávám...