dnes je 4.10.2022

Input:

Nález 168/2000 SbNU, sv. 20, K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nimiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 168

III. ÚS 334/2000

K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nimiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku

Pokud soud de facto přihlížel k okolnostem, se kterými se seznámil až po vyhlášení rozsudku, a nemohl tedy rozhodovat v souladu s § 153 odst. 1 občanského soudního řádu, to jest na základě zjištěného skutkového stavu věci, a v souladu s § 157 odst. 2 téhož zákona, podle kterého soud v odůvodnění rozsudku uvede mimo jiné i to, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy (rozuměj před ním provedené) opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil, pak nepostupoval ústavně konformním způsobem, což ve svých důsledcích znamenalo zásah do ústavního práva na spravedlivý proces a porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 9. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 334/2000 ve věci ústavní stížnosti J. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 1. 2000 sp. zn. 38 Ca 1/99, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu z 20. 11. 1998 č. j. FŘ-8446/1/98, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000 č. j. 38 Ca 1/99-41 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 1. 6. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000 č. j. 38 Ca 1/99-41, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 11. 1998 č. j. FŘ-8446/1/98, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.

Podle § 35 a § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Po zjištění, že podmínky jsou dány, vyžádal si spis Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 1/99 a příslušný spis Finančního úřadu pro Prahu 10 a z nich zjistil, že Finanční úřad pro Prahu 10 vydal dne 25. 9. 1997 dodatečný platební výměr č. j. 175783/97/010912/6393, kterým vyměřil navrhovateli daň z příjmů fyzických osob za rok 1995 ve výši 1 944 483 Kč. Dodatečná daň byla vyměřena podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pomocí pomůcek. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání, které Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 20. 11. 1998 č. j. FŘ-8446/1/98 zamítlo. Uvedené rozhodnutí finančního ředitelství napadl navrhovatel správní žalobou, v níž namítal, že daň byla vyměřena nesprávným postupem, neboť finanční úřad nesprávně použil k jejímu vyměření pomůcky. Městský soud v Praze dne 27. 1. 2000 rozsudkem č. j. 38 Ca 1/99-41 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že ve správním řízení, pokud se týká použití pomůcek při vyměřování daně, soud posuzuje pouze to, zda byly dány podmínky pro stanovení daňové povinnosti podle pomůcek, k čemuž směřovala i žaloba. Soud dospěl k

Nahrávám...
Nahrávám...