dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 17/2003 SbNU, sv. 29, K rozhodování státních zástupců o vazbě v přípravném řízení; K nezákonnému prodlužování vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 17

IV. ÚS 692/02

K rozhodování státních zástupců o vazbě v přípravném řízení
K nezákonnému prodlužování vazby

Nová právní úprava trestního řízení provedená zákonem č. 265/2001 Sb., účinným od 1. 1. 2002, kterým byl změněn trestní řád a některé další zákony, zasáhla do rozhodování o trvání vazby a výrazně posílila roli státních zástupců v přípravném řízení. Podle dřívější právní úpravy rozhodoval o dalším trvání vazby v průběhu přípravného řízení soud na návrh státního zástupce. Byl-li státní zástupce nečinný a návrh na prodloužení vazby nepodal či jej nepodal v zákonem stanovené lhůtě, pak jakákoliv možnost zhojení nedostatku jeho procesní aktivity byla vyloučena jako nezákonná a neústavní (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2001 sp. zn. IV. ÚS 332/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 21, č. 38). Z pohledu návaznosti nové právní úpravy na právní úpravu předchozí se Ústavnímu soudu jeví vyloučeno, aby nová právní úprava procesní aktivity státního zástupce představovala ve svých důsledcích citelné snížení právní jistoty jednotlivce, kterým rozhodnutím byla jeho vazba prodloužena a kdy bude o dalším trvání vazby znovu rozhodováno, a tím i snížení míry ochrany jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, oproti úpravě předchozí. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že rozhodnutí státního zástupce podle ustanovení § 71 odst. 3 trestního řádu nelze nahradit rozhodnutím soudu.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. února 2003 sp. zn. IV. ÚS 692/02 ve věci ústavní stížnosti Ing. R. K. proti jinému zásahu Věznice Praha-Pankrác a Vrchního státního zastupitelství v Praze spočívajícímu v nerozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě či o jeho propuštění z vazby, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření.

Výrok

I. Vrchní státní zastupitelství v Praze porušilo svojí nečinností spočívající v nerozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě či o jeho popuštění z vazby na svobodu po uplynutí lhůty v ustanovení § 71 odst. 3 trestního řádu základní práva stěžovatele ústavně zaručená v čl. 8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Ústavní soud zakazuje Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikazuje mu propustit stěžovatele na svobodu.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 7. 11. 2002 stěžovatel tvrdí, že je od 30. 10. 2002 držen ve vazební věznici bez právního důvodu, což pociťuje jako porušení práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, odst. 5 téhož článku Listiny, podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu, a obdobně i čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Stěžovatel uvádí, že byl vzat do vazby usnesením Městského

Nahrávám...
Nahrávám...