dnes je 5.10.2022

Input:

Nález 179/2004 SbNU, sv. 35, K rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě či o jeho propuštění z vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 179

IV. ÚS 503/03

K rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě či o jeho propuštění z vazby

Ústavní soud zdůrazňuje, že v rámci rozhodování k žádosti o propuštění obviněného z vazby na svobodu soud „pouze“ zkoumá, jako tomu bylo i v nyní projednávané věci, zda u obviněného nacházejícího se ve vazbě vazební důvody stále trvají. Kritéria uvedená v § 71 odst. 4 trestního řádu však vyžadují k rozhodování stran ponechání obviněného (resp. obžalovaného) ve vazbě zpřísněné podmínky pro vyvození závěru, který odůvodňuje další držení vazebně stíhané osoby. První z těchto dalších kumulativně konstruovaných podmínek pro možnost podřazení skutkových okolností pod hypotézu citovaného ustanovení je zjištění, že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě (to jest nejpozději ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí učiněného ve smyslu § 71 odst. 5 trestního řádu) skončit, a druhou pak stav, dle něhož propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.

Transparentní a předvídatelná shoda mezi deklarovaným právním pravidlem a postupem orgánů veřejné moci (obecných soudů) je nezbytnou podmínkou právního státu. K jednomu ze základních předpokladů materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) totiž patří rovněž princip právní jistoty a s ním spojená předvídatelnost právního řádu a rozpoznatelnost důsledků rozhodnutí na jeho základě vydaných, jež jsou a musí být co do svých náležitostí formálně i materiálně ve shodě se zákonem (čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky).

Ústavní soud je v kontextu této teze přesvědčen o tom, že ve vztahu k rozhodnutí, jímž má být založen právní následek v podobě právně odůvodněného ponechání obviněného ve vazbě ve smyslu dalšího trvání vazby (přesahující lhůtu založenou předchozím rozhodnutím), se jeví nezbytným, aby tento „údaj“ o ponechání ve vazbě byl konstatován výrokovou částí rozhodnutí, mající způsobilost, na rozdíl od vlastního odůvodnění, zakládat právní následky a nabývat právní moci.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu* složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 25. listopadu 2004 sp. zn. IV. ÚS 503/03 ve věci ústavní stížnosti R. D. C. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7. 8. 2003 sp. zn. 8 To 311/2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 70/2003, kterým byla zamítnuta žádost obviněného (stěžovatele) o propuštění z vazby na svobodu.

Výrok

I. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. srpna 2003 sp. zn. 8 To 311/2003 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod tím, že v zákonem stanovené lhůtě nerozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě nebo o jeho propuštění.

II. V části požadující zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2003 sp. zn. 8 To 311/2003 se

Nahrávám...
Nahrávám...