Nález 18/1995 SbNU, sv. 3, K odloučení dětí od rodičů proti jejich vůli
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, nález č. 18
Pl. ÚS 20/94
K odloučení dětí od rodičů proti jejich vůli
Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, stanoví v čl. 32 odst. 4, že práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Pokud tedy jiné právní předpisy stanoví, že správní orgány mají právo učinit taková opatření, o nichž má jinak právo rozhodnout pouze soud a případně stanoví, že soud rozhoduje o takových opatřeních dodatečně, jsou v rozporu s ústavním zákonem.
Nález
pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. března 1995 sp. zn. Pl. ÚS 20/94 ve věci návrhu navrhovatele Z. N. na zrušení § 46 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 1 písm. a) č. 1 zákona České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a § 15 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení (nález byl vyhlášen pod č. 72/1995 Sb.).
I. Výrok
Dnem 1. října 1995 se zrušují
1. ustanovení § 46 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění,
2. ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) č. 1 zákona České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,
3. ustanovení § 15 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, v platném znění.
II. Odůvodnění
Stěžovatel Z. N. podal dne 16. 2. 1994 Ústavnímu soudu České republiky ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 1993, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání do rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 8. 1993, a spolu s tím podal i návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů v citovaném rozsahu. Na základě toho bylo řízení o ústavní stížnosti senátem přerušeno a návrh na zrušení ustanovení obou zákonů a prováděcího předpisu byl postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
K odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že rozhodnutím o předběžném opatření, které vydal Úřad městské části Brno-Černovice v roce 1991, bylo rozhodnuto o umístění jeho syna do ústavní péče. Stěžovatel se proti předběžnému opatření odvolal, odvolací orgán - Úřad města Brna, odbor sociálních věcí, odvolání nevyhověl. Také trestní soud, který v souvislosti s těmito rozhodnutími rozhodoval v roce 1993 o porušení povinnosti otce platit ošetřovné po dobu pobytu syna v ústavní péči, nebral zřetel na námitky stěžovatele, že rozhodnutími byla porušena práva stěžovatele i jeho dítěte, jelikož Listina základních práv a svobod ve svém článku 32 odst. 4 stanoví, že práva rodičů mohou být omezena a děti od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.…
