dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 185/1999 SbNU, sv. 16, K zachování účinků podaného návrhu(žaloby) při zastavení občanského soudního řízení a postoupení věci správnímu orgánu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 185

II. ÚS 89/97

K zachování účinků podaného návrhu(žaloby) při zastavení občanského soudního řízení a postoupení věci správnímu orgánu

Logický a gramatický výklad § 104 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu vede k závěru, že zachovanými účinky podaného návrhu lze rozumět pouze to, že zde návrh je, takže se nemusí podávat nový, a že se na tento návrh hledí tak, jako kdyby byl podán v den doručení žaloby soudu. Jiné řešení by nebylo spravedlivé, neboť mnohé lhůty mohou uplynout dříve, než se soud začne vůbec věcí zabývat. Kromě toho, platí-li v právním státě zásada, že soud zná právo, bylo by absurdní připustit, aby šlo k tíži těch, kteří se na něj v důvěře v tuto zásadu obrátili, to, že tento soud po mnohdy víceletém soudním řízení dospěje nakonec k závěru, že není v jeho pravomoci o věci rozhodnout.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 28. prosince 1999 sp. zn. II. ÚS 89/97 ve věci ústavní stížnosti E. Ch. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 1. 1997 sp. zn. 28 Ca 106/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, z 11. 3. 1996 č. j. PÚ 395/95, že stěžovatelce se nevydává nemovitost.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 1997 č. j. 28 Ca 106/96-9 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 11. 3. 1996 č. j. PÚ 395/96 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka napadla ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 17. 3. 1997 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 1997 č. j. 28 Ca 106/96-9, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 11. 3. 1996 č. j. PÚ 395/96, kterým pozemkový úřad rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále též „zákon o půdě“) tak, že stěžovatelce se nevydává nemovitost č.p. 140/57 v k. ú. L.

Skutková a právní stránka ústavní stížnosti spočívá v následujících skutečnostech. Navrhovatelka 26. 9. 1991 adresovala Školské správě v Praze výzvu k vydání uvedeného pozemku podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Pozemek jí vydán nebyl, a proto podala dne 19. 3. 1992 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 14. 11. 1994 tento soud svým usnesením sp. zn. 27 C 150/92 řízení zastavil a věc postoupil Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkovému úřadu, jako orgánu věcně příslušnému, neboť v době odnětí byl uvedený pozemek evidován jako role a nyní je veden jako ostatní plocha.

Pozemkový úřad své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že restituční nárok stěžovatelů nebyl u pozemkového úřadu uplatněn v zákonné lhůtě podle § 13 odst. 1 zákona o půdě, tj. do 31. 1. 1993. Pokud oprávněné osoby z neznalosti zákona uplatnily výzvu k vydání zemědělského majetku u nepříslušného orgánu, byť i ve lhůtě uvedené v § 13 zákona č. 229/1991 Sb., pak takovou výzvu považuje pozemkový úřad za neúčinnou.

Městský soud v Praze svým rozsudkem rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že uplatnění nároku na vydání nemovitosti podle § 9 odst. 1

Nahrávám...
Nahrávám...