dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 19/1998 SbNU, sv. 10, K otázce, může-li být ústavní stížnost podána proti rozhodnutí Nejvyššího soudu; Ke lhůtě tří měsíců, v níž Nejvyšší soud musí rozhodnout o stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 19

I. ÚS 283/97

K otázce, může-li být ústavní stížnost podána proti rozhodnutí Nejvyššího soudu
Ke lhůtě tří měsíců, v níž Nejvyšší soud musí rozhodnout o stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného

1. Námitka, že Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí Nejvyššího soudu, jestliže s ústavní stížností není spojen návrh, aby byl pro neústavnost zrušen zákon nebo některé (některá) jeho ustanovení, na jehož (jejichž) podkladě bylo rozhodnuto, je neoprávněná. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje „o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod“. Protože Nejvyšší soud je součástí soustavy obecných soudů, které jsou orgány veřejné moci podle citovaného ustanovení Ústavy, je mimo jakoukoli pochybnost v kompetenci Ústavního soudu, aby o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodoval. V tomto směru lze ostatně odkázat i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (srov. např. sp. zn. I. ÚS 131/93, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, Praha, C. H. Beck 1994, str. 133 a násl.).

2. Tříměsíční lhůta k rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona má sloužit jako limit státu pro případ efektivní nápravy nezákonného pravomocného rozhodnutí, jímž zákon byl porušen ve prospěch obviněného. Tento časový limit stanovil sám stát, z čehož logicky vyplývá, že k jeho překročení lze přihlížet pouze tehdy, pokud k němu došlo z důvodů, jež stát může ovlivnit. Pokud by však k překročení uvedeného časového limitu došlo z důvodů, které stát ovlivnit nemůže, protože spočívají výlučně na straně obviněného a jeho obhájce, bylo by nelogické a odporovalo by samotnému smyslu zákonných ustanovení o stížnosti pro porušení zákona jako mimořádném opravném prostředku, kdyby takové důvody měly zabránit zjednání nápravy nezákonného pravomocného rozhodnutí.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 11. února 1998 sp. zn. I. ÚS 283/97 ve věci ústavní stížnosti MVDr. J. S. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 6. 1997 sp. zn. 2 Tzn 28/97 o zrušení usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně z 5. 8. 1996 sp. zn. 2 Kzv 23/95 o zastavení trestního stíhání na základě stížnosti pro porušení zákona.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. 8. 1996 sp. zn. 2 Kzv 23/95 bylo podle ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zastaveno trestní stíhání stěžovatele (obviněného) pro trestný čin podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 8. 1996.

Ministr spravedlnosti podal dne 20. 2. 1997, tedy v šestiměsíční lhůtě od právní moci napadeného usnesení státního zástupce, v neprospěch obviněného (stěžovatele) stížnost pro

Nahrávám...
Nahrávám...