dnes je 30.6.2022

Input:

Nález 190/2000 SbNU, sv. 20, K výkladu a aplikaci § 3 odst. 1, § 9 odst. 2, § 10 odst. 1 písm. c) a § 89 odst. 3 ve vztahu k § 234 odst. 1 trestního zákona v řízení před obecným soudem z hlediska výkladu a aplikace čl. 39 Listiny základních práv a svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 190

II. ÚS 178/2000

K výkladu a aplikaci § 3 odst. 1, § 9 odst. 2, § 10 odst. 1 písm. c) a § 89 odst. 3 ve vztahu k § 234 odst. 1 trestního zákona v řízení před obecným soudem z hlediska výkladu a aplikace čl. 39 Listiny základních práv a svobod

Pokud v rámci stížnostního řízení Ústavní soud zjistí, že napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo k porušení trestního zákona tím, že skutkový stav věci zakládající pouhou pomoc ke spáchání dokonaného trestného činu loupeže spáchaného jiným byl právně kvalifikován jako spolupachatelství na tomto trestném činu, takové rozhodnutí zruší.

Totéž platí, jestliže v důsledku takovéhoto pochybení obecný soud kvalifikuje daný skutkový stav věci jako další dílčí útok jediného pokračujícího trestného činu spáchaného formou spolupachatelství loupeže.

Ústavní soud posoudí takovýto postup obecného soudu jako nepřípustnou analogii trestního zákona (§ 9 odst. 2), která jde k tíži pachatele, neboť cestou této analogie se mu z hlediska viny přičítá přísněji trestná forma trestné součinnosti, než jaké se dopustil, popř. v důsledku toho i přísněji trestná forma trestného činu, tzn. trestný čin pokračující ve větším rozsahu, než jaký skutečně spáchal.

Uvedeným postupem obecného soudu je dotčen nejen § 3 odst. 1 trestního zákona stanovící, že trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, nýbrž i čl. 39 Listiny základních práv a svobod zakotvující ústavní princip legality trestního práva, tzn., že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem, jenž analogii legis in malam partem vylučuje.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 19. prosince 2000 sp. zn. II. ÚS 178/2000 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 26. 1. 2000 sp. zn. 1 To 179/99, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně z 11. 11. 1999 sp. zn. 2 T 17/99, kterým byl stěžovatel odsouzen s dalšími spoluobžalovanými pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 a 3 trestního zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

I. Výrok

1. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 1 To 179/99 byl ve vztahu k navrhovateli porušen ustanovením čl. 39 Listiny zaručený ústavní princip legality trestního práva hmotného (zákaz analogie k tíži pachatele).

2. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 1 To 179/99 se ve vztahu k osobě navrhovatele zrušuje.

II. Odůvodnění

Dne 21. 3. 2000 došel Ústavnímu soudu včas podaný návrh ze dne 20. 3. 2000, jímž stěžovatel J. Š., zastoupený JUDr. M. S., brojí proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 1 To 179/99.

Z důvodů níže uvedených má stěžovatel za to, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu, jakož i právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1

Nahrávám...
Nahrávám...