Nález 20/2000 SbNU, sv. 17, K poučovací povinnosti soudu; K označení účastníka řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 20
IV. ÚS 232/98
K poučovací povinnosti soudu
K označení účastníka řízení
Z pohledu ústavně zaručeného práva na soudní ochranu je třeba závěr o tom, kdy je či není namístě postup podle § 43 občanského soudního řádu v souvislosti s poučovací povinností soudu v otázce označení žalované strany, vždy činit podle konkrétních okolností dané věci.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 8. února 2000 sp. zn. IV. ÚS 232/98 ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. Š. proti usnesení Nejvyššího soudu z 20. 3. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1263/97, usnesení Městského soudu v Praze z 29. 11. 1996 sp. zn. 18 Co 554/96 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze 14. 8. 1996 sp. zn. 18 C 25/96 o zastavení řízení z důvodu, že žalovaný nemá právní subjektivitu.
I. Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1263/97 ze dne 20. 3. 1998, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 554/96 ze dne 29. 11. 1996 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 18 C 25/96 ze dne 14. 8. 1996 se zrušují.
II. Odůvodnění
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) zrušení usnesení Nejvyššího soudu z 20. 3. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1263/97, usnesení Městského soudu v Praze z 29. 11. 1996 sp. zn. 18 Co 554/96 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 8. 1996 sp. zn. 18 C 25/96.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že byl rozkazem ředitele Úřadovny pro cizineckou a pasovou službu v Ústí nad Labem ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. 7. 1991, potvrzeným rozhodnutím ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru č. j. UC-857/P-91 ze dne 1. 10. 1991, propuštěn ze služebního poměru příslušníka SNB. Důvodem jeho propuštění bylo vznesení obvinění pro trestný čin podvodu, trestní stíhání proti jeho osobě však bylo později zastaveno. Žalobou podanou u Okresního soudu v Děčíně se stěžovatel domáhal určení, že jeho služební poměr u žalovaného trvá, a dále náhrady ušlého příjmu a dalších peněžitých náhrad. Následujícími usneseními Okresního soudu v Děčíně byla věc opakovaně postupována z důvodu věcné nepříslušnosti dalším soudům, než byla teprve po čtyřech letech usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 324/95 ze dne 24. 11. 1995 postoupena jako věcně a místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Tento soud však svým usnesením sp. zn. 18 C 25/96 ze dne 14. 8. 1996 řízení zastavil z důvodu, že v žalobním návrhu označený žalovaný Úřad cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru nemá právní subjektivitu. V odvolacím řízení bylo toto rozhodnutí usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 554/96 ze dne 29. 11. 1996 potvrzeno. Stěžovatelem podané dovolání pak bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1263/97 ze dne 20. 3. 1998 odmítnuto.
Napadenými usneseními byla podle stěžovatelova názoru porušena jeho základní práva spočívající v rovnosti v právech (čl. 1 a čl. 36 odst. 1…
