dnes je 10.11.2024

Input:

Nález 26/1999 SbNU, sv.13, K právu na ukládání povinností toliko na základě zákona a v jeho mezíchK regulovaným cenám

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 26

II. ÚS 53/97

K právu na ukládání povinností toliko na základě zákona a v jeho mezích
K regulovaným cenám

Povinnost platit cenu za odebíraný plyn nelze bezprostředně odvozovat z podmínek čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejde o veřejnoprávní povinnost ukládanou ve veřejném zájmu bez přímého protiplnění. Jde o samozřejmou součást smluvního vztahu mezi smluvním dodavatelem plynu a odběratelem, který za odebíraný plyn a další služby platí státem regulovanou cenu ne proto, že je to ve veřejném zájmu, nýbrž proto, že z toho má vlastní prospěch. Součástí přihlášky k odběru plynu byla akceptace podmínek pro dodávku a odběr plynu. Podle § 4 odst. 3 a § 17 vyhlášky č. 140/1979 Sb., o dodávce topných plynů obyvatelstvu, se odběratelka podpisem přihlášky zavázala zaplatit skutečně odebraný plyn, a to za cenu podle cenového předpisu; jinak by smlouva podle § 44 občanského zákoníku platně nevznikla. Stejně tak dodavatel byl povinen účtovat za skutečně odebraný plyn úřední cenu stanovenou v době trvání smluvního vztahu.

Je proto rozdíl mezi povinnostmi stanovenými veřejnoprávně, jako je např. povinnost služby v ozbrojených silách, platit daně, jízdy vpravo atd., a povinnostmi, které vyplývají ze svobodně uzavřených smluv. Vlastní úřední cenu pak v soudním řízení nelze přezkoumat (§ 248 odst. 3 občanského soudního řádu).

V případě stanovení konkrétní výše ceny nejde o právní předpisy nižší právní síly. Jde o rozhodnutí cenových orgánů, která musejí účastníci závazkového vztahu respektovat, neboť zákon jim tuto povinnost ukládá.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 17. února 1999 sp. zn. II. ÚS 53/97 ve věci ústavní stížnosti E. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 11. 1996 sp. zn. 23 Co 437/96, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 31. 5. 1995 sp. zn. 17 C 87/95, jímž bylo vůči stěžovatelce vyhověno žalobě ve věci úhrady za dodávku plynu.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Návrh na náhradu nákladů řízení se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka napadla ústavní stížností rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 1996 č. j. 23 Co 437/96-53, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 5. 1995 č. j. 17 C 87/95-42. Tímto rozsudkem bylo ve vztahu ke stěžovatelce vyhověno žalobě vedlejšího účastníka ve věci výše úhrady za dodávku plynu.

Skutková a právní stránka ústavní stížnosti spočívá v následujících skutečnostech. Stěžovatelka uzavřela dne 22. 4. 1991 s vedlejším účastníkem smlouvu na dodávku plynu. Dodávka plynu byla za období duben 1991 až březen 1992 vyúčtována dne 1. 8. 1992. Stěžovatelka zaplatila částku rovnající se množství odebraného plynu za sazbu platnou pro maloodběratele, která byla stanovena výměrem Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí ČR a Ministerstva financí SR č. 06/91 ze dne 23. 4. 1991, avšak odmítla zaplatit zvýšenou sazbu za odběr nad limit. Na základě žaloby vedlejšího účastníka rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, že citovaný výměr je závazný pro dodavatele

Nahrávám...
Nahrávám...