dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 28/1998 SbNU, sv. 10, K provádění důkazů a jejich hodnocení v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 28

I. ÚS 394/97

K provádění důkazů a jejich hodnocení v trestním řízení

Možnost odebrání pachové stopy lze dovozovat z ustanovení § 114 odst. 2 trestního řádu, podle něhož „je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví“. S ohledem na povahu úkonu (odběr pachové stopy) není nezbytné v tomto případě trvat na tom, aby odběr provedl lékař nebo zdravotnický pracovník.

Ústavní soud nezpochybňuje obecnou věrohodnost důkazu pachovou zkouškou (přestože tento důkaz v teorii i v praxi trestního řízení nebývá přijímán jednoznačně a bezvýhradně); na základě tohoto nepřímého a pouze podpůrného důkazu je však možno pouze dospět k závěru, že určitá osoba se v blíže neurčené době s největší pravděpodobností na určitém místě nacházela, nelze z něj však jednoznačně a bez pochybností dovodit, že právě ona se dopustila trestného činu.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 4. března 1998 sp. zn. I. ÚS 394/97 ve věci ústavní stížnosti D.H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 3. 9. 1997 sp. zn. 9 To 322/97, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 28. 5. 1997 sp. zn. 2 T 132/95 o odsouzení pro trestné činy krádeže a porušování domovní svobody.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 1997 sp. zn. 9 To 322/97 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 1997 č. j. 2 T 132/95-145 byl stěžovatel shledán vinným, že v době mezi 23. 2. 1995 a 5. 3. 1995 neoprávněně vnikl do cizího bytu a odcizil z něho elektroniku v celkové hodnotě 14740 Kč, čímž spáchal trestný čin krádeže podle ustanovení § 248 odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního zákona a trestný čin porušování domovní svobody podle ustanovení § 238 odst. 1 a 2 trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že stěžovatel byl policisty zajištěn dne 15. 7. 1995 v 1 hod. 30 min. v noci, neboť se prý choval „podezřele, pohyboval se v zadních traktech předmětných domů“ a „měl si prohlížet balkony a okna v nižších patrech“. Po jeho předvedení mu byla odebrána srovnávací pachová stopa, která byla poté porovnána s pachovými stopami z celkem 14 případů krádeže vloupáním do bytů a v jednom případě byla zjištěna pachová totožnost. Stěžovatel spáchání trestného činu od počátku popíral a tvrdil, že v inkriminované době se nacházel mimo Prahu.

Soud se zabýval i procesní otázkou posouzení odborného vyjádření ohledně pachových zkoušek, neboť toto vyjádření bylo pořízeno již 3. 8. 1995, přičemž ke sdělení obvinění došlo až dne 9. 8. 1995. Podle názoru soudu se jednalo o úkon, který lze v souladu s ustanovením § 160 odst. 2 trestního řádu provádět ještě před zahájením trestního stíhání, neboť byl obtížně opakovatelný. Pachové konzervy prý totiž při jejich používání větrají a jsou tím znehodnocovány. Podle

Nahrávám...
Nahrávám...