dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 3/1997 SbNU, sv. 7, K dokazování v občanském soudním řízení ve světle ústavních principů spravedlivého a nestranného procesu a rovnosti účastníků

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 3

II. ÚS 127/96

K dokazování v občanském soudním řízení ve světle ústavních principů spravedlivého a nestranného procesu a rovnosti účastníků

Z ústavního principu nezávislosti soudů dle čl. 82 Ústavy vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů, která je expressis verbis vyjádřena v § 132 občanského soudního řádu a odůvodňuje postup soudu předvídaný v § 120 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu. Proto obecný soud je povinen (současně také oprávněn) zvažovat v každé fázi řízení, které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Provedené důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Jestliže je soud povinen podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 18 občanského soudního řádu dbát na rovné postavení účastníků, pak z toho vyplývá povinnost zajistit jim stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práv, ale neznamená to povinnost soudu vyhovět všem důkazním návrhům účastníka. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 8. ledna 1997 sp. zn. II. ÚS 127/96 ve věci ústavní stížnosti M.T. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 19. 2. 1996 sp. zn. 12 Co 36/96 o zaplacení finanční částky.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. M.T. ústavní stížností ze dne 3. 5. 1996, která byla podána k poštovní přepravě dne 6. 5. 1996 a následujícího dne doručena Ústavnímu soudu a při ústním jednání dne 8. 1. 1997 doplněna písemným dodatkem ze dne 7. 1. 1997, napadl výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž tento soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 12. 1995 sp. zn. 3 C 179/94. Uvedeným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele, kterým se domáhal zaplacení částky 170200 Kč s příslušenstvím a zaplacení nákladů řízení po J.V. Stěžovatel podal ústavní stížnost na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

V odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že podle jeho názoru byla napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni, jakož i předcházejícím rozhodnutím Okresního soudu v Domažlicích, porušena ústavní zásada obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tj. zásada spravedlivého procesu (přitom poukazuje i na zakotvení této zásady v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V této souvislosti se dovolává také dosavadní judikatury Ústavního soudu, zejména nálezu ve věci III. ÚS 150/93, který byl uveřejněn pod č. 49 ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 2. Porušení těchto principů spatřuje stěžovatel v tom, že Krajský soud v Plzni

Nahrávám...
Nahrávám...