dnes je 4.10.2022

Input:

Nález 32/2001 SbNU, sv. 21, K návrhu na zrušení slov „advokátů a“ v § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 32

Pl. ÚS 29/2000

K návrhu na zrušení slov „advokátů a“ v § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii

Právní možnost zajištění důkazů pro účely řízení kárného (trestního) proti vůli kárně (trestně) obviněného nemůže být chápána jako nezákonné a neústavní donucování obviněných k poskytování důkazu proti sobě samému.

Je nutné odlišovat ústavně zaručené právo nebýt donucován k sebeobvinění, tedy předložit proti sobě důkaz pod donucením, od právní možnosti, kterou má kárná (trestní) moc, opatřovat důkazy i jejich odnětím proti vůli obviněného a v jeho neprospěch.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 20. února 2001 sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 ve věci návrhu JUDr. F. P. na zrušení slov „advokátů a“ v § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (nález byl vyhlášen pod č. 236/2001 Sb.).

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Dne 24. 1. 2000 došla Ústavnímu soudu ústavní stížnost JUDr. F. P., zastoupeného advokátkou JUDr. H. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze z 12. 10. 1999 č. j. 38 Ca 357/98-40, spolu s níž byl podán návrh na zrušení části ustanovení § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“), a to v rozsahu slov „advokátů a“, pro jeho rozpor s čl. 10 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), jakož i pro rozpor s právem spočívajícím v tom, že nikdo není povinen sám sebe usvědčovat.

Druhý senát Ústavního soudu usnesením z 20. 6. 2000 č. j. II. ÚS 46/2000-13 přerušil řízení o stížnosti a návrh na zrušení ustanovení zákona postoupil plénu.

Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze z 12. 10. 1999 č. j. 38 Ca 357/98-40 byla zamítnuta navrhovatelova žaloba proti rozhodnutí odvolacího senátu České advokátní komory (dále jen „ČAK“) z 8. 9. 1998 sp. zn. K 147/97.

Kárný senát Kárné komise ČAK svým rozhodnutím z 10. 4. 1998 sp. zn. K 147/97 uložil navrhovateli pokutu ve výši 5 000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací senát ČAK zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti konečnému rozhodnutí orgánu ČAK brojil navrhovatel správní žalobou u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl.

Obecný soud tím, že podle názoru navrhovatele aplikoval v řízení o správní žalobě ustanovení § 46 odst. 4 zákona o advokacii, porušil ústavní právo zakotvené v čl. 10 Listiny, podle něhož každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, jakož i na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Jak zdůrazňuje navrhovatel, u Městského soudu v Praze navrhl, aby Ústavnímu soudu byla předložena k posouzení ústavnost § 46 odst. 4 zákona o advokacii, což bylo odmítnuto proto, že otázka použití tohoto zákonného ustanovení nebyla předmětem řízení před obecným soudem. Přípisem od ČAK z 27. 6. 1997, který předložil navrhovatel, byl navrhovatel požádán o poskytnutí klientského spisu k dispozici ČAK. I když tu nebyl uveden paragraf, na základě něhož se tak stalo, je zřejmé podle

Nahrávám...
Nahrávám...