dnes je 29.6.2022

Input:

Nález 36/2000 SbNU, sv. 17, K možnosti provádět důkazy až po zahájení trestního stíhání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 36

III. ÚS 471/99

K možnosti provádět důkazy až po zahájení trestního stíhání

Ustanovení § 160 trestního řádu hovoří o zahájení trestního stíhání. Teprve od této chvíle je možné provádět důkazy, které se ke skutku, pro který bylo sděleno obvinění, vztahují. Jinými slovy řečeno, pokud by se soud ve svém rozhodnutí (které již určuje vinu, a je tedy meritorní), opíral o některý důkaz, který předepsaným způsobem a příslušnou procesní formou neprovedl, nebo by určitá skutková okolnost pro rozhodnutí významná neměla potřebný podklad v provedených důkazech, jde o podstatnou vadu řízení, a tedy akceptování nejen postupu, který je protizákonný, ale nepochybně i protiústavní. Sdělením obvinění je totiž realizována zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon stanoví. Procesní podmínky řízení vyjádřené příslušnou právní úpravou (respektující ústavní úroveň) jsou nepřekročitelnou hranicí, ve které se musí odehrávat i trestní proces, když tyto hranice vyjadřují snahu demokratické společnosti vykonávat trestní řízení objektivně, spravedlivě a za stejných podmínek.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 9. března 2000 sp. zn. III. ÚS 471/99 ve věci ústavní stížnosti R. P. proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 6. 1999 sp. zn. 6 To 257/99 o zamítnutí stěžovatelova odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 18. 3. 1999 sp. zn. 24 T 81/98, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání a byl mu uložen trest odnětí svobody.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 257/99 ze dne 23. 6. 1999 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 81/98 ze dne 18. 3. 1999 se zrušují.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 2. 9. 1999 ústavní stížnost, kterou směřoval proti usnesení (nesprávně je označil jako rozsudek) Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 257/99 ze dne 23. 6. 1999 s tím, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na soudní a jinou právní ochranu obsažená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i jeho právo zaručené mu i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Ze spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 81/98 a sp. zn. 24 T 47/96 Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl trestně stíhán spolu s dalšími dvěma osobami pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 a 2 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“). Trestní stíhání zahájil vyšetřovatel Policie České republiky, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 7, usnesením ze dne 1. 12. 1993 sp. zn. OVV-1992/93-46 podle § 160 odst. 1 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“), tedy před jeho novelou provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. s účinností od 1. 1. 1994 - tzv. zahájení trestního stíhání ve věci - a dne 23. 3. 1994 podle § 159 odst. 1 tr. ř. věc odložil. K žádosti o přezkoumání postupu vyšetřovatele podané poškozeným státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 usnesením sp. zn. 1

Nahrávám...
Nahrávám...