dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 44/2000 SbNU, sv. 17, K zachování lhůty v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 44

III. ÚS 522/99

K zachování lhůty v trestním řízení

Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě dáno na poštu a adresováno soudu (§ 60 odst. 4 trestního řádu). Musí tak být splněny současně dvě podmínky spočívající v tom, že podání musí být dáno na poštu ve lhůtě a adresováno orgánu činnému v trestním řízení, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Jestliže jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na tom, kdy podání došlo příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, a dokonce zda mu vůbec došlo. Obviněný tak může prokázat např. fotokopií podání opravného prostředku a podacím lístkem o doporučené zásilce, že opravný prostředek podal včas na poště a že bylo správně adresováno. Odvolací soud se spokojil při posuzování otázky včasnosti podání předmětné stížnosti jen s otiskem razítka podatelny obecného soudu prvního stupně a nevzal v úvahu skutečnost, že toto podání zjevně bylo soudu doručeno prostřednictvím pošty, avšak součástí spisu není příslušná obálka, ze které by se dalo usuzovat na den podání stížnosti k přepravě poště, a neobjasnil takto zjištěný rozpor. Protože zasedání soudu bylo neveřejné, neměl takto navrhovatel možnost předmětnou skutečnost jakkoli osvětlit. Za daných okolností bylo postupem odvolacího soudu porušeno základní právo navrhovatele na soudní ochranu, dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 23. března 2000 sp. zn. III. ÚS 522/99 ve věci ústavní stížnosti M. V. proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. 7. 1999 sp. zn. 6 To 358/99, jímž byla jako opožděná zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 z 8. 6. 1999 sp. zn. 6 T 78/98 o přibrání znalce.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999 č. j. 6 To 358/99-164 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 25. 10. 1999 ústavní stížnost, v níž brojil proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999 č. j. 6 To 358/99-164 s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ve stížnosti navrhovatel uvedl, že v rámci trestního řízení, vedeného proti němu u Obvodního soudu pro Prahu 2 vydal tento soud dne 8. 6. 1999 usnesení č. j. 6 T 78/98-150, kterým přibral znalce k posouzení otázek týkajících se příčiny vzniku dopravní nehody. Usnesení bylo právnímu zástupci navrhovatele doručeno dne 16. 6. 1999 a ten proti němu podal prostřednictvím pošty v Plzni stížnost. Městský soud v Praze dne 29. 7. 1999 usnesením č. j. 6 To 358/99-164 tuto stížnost zamítl jako stížnost podanou opožděně. Navrhovatel v ústavní stížnosti namítal, že Městský soud v Praze při rozhodování o stížnosti proti uvedenému usnesení vycházel pouze z otisku razítka podatelny soudu a nevzal v úvahu skutečnost, že stížnost byla soudu odeslána poštou již dne 18. 6. 1999, a tedy podle § 60 odst. 4 písm. a) trestního řádu včas. Tím měl soud porušit uvedené navrhovatelovo základní právo na soudní ochranu.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 6 T 28/98 a z něj zjistil, že dne 8. 6.

Nahrávám...
Nahrávám...